Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Prefekt Kongregace pro svatořečení kard. Saraiva Martins představil dnes dopoledne ve vatikánském tiskovém středisku instrukci Sanctorum Mater, která formuluje předpisy, podle nichž má být vedena diecézní fáze procesu blahořečení. Nový dokument jen rozvádí a zpřesňuje předchozí předpisy vydané za pontifikátu Jana Pavla II. a to zejména pokud se týká samotného zahájení procesu na diecézní úrovni, tedy shromažďování důkazů, dokumentů a svědectví o svatosti života kandidáta, o jeho eventuálním mučednictví, domnělém zázraku přisuzovaném jeho přímluvě ? to vše musí probíhat v jediné a svrchované snaze ověřit pravdu. Po 25 letech od vydání předchozích norem promulgovaných Janem Pavlem II., vysvětloval kard. Martins, bylo zapotřebí poskytnout biskupům určitá ?objasnění? stran způsobů aplikace existujících norem spíše nežli vytvářet normy nové. Pro zahájení diecézní fáze procesu, dodal kardinál Martins, je nezbytné zejména to, aby pověst svatosti byla ?spontánní a nikoli uměle vytvořená?.

?Biskup nemůže, i kdyby chtěl zahájit kauzu blahořečení, pokud se není patrná ona ?fama sanctitatis? v rámci církevního společenství, do něhož kandidát blahořečení patří. V podstatě je to samo společenství věřících, které činí první krok v beatifikačním procesu, protože prakticky jsou prakticky oni, kdo mají biskupovi říci: tato osoba je pro nás svatou.? A to je ona ?fama sanctitatis?.

Kardinál Saraiva Martins odpovídal hned při prezentaci dokumentu na možnou námitku, že instrukce Sanctorum Mater je ve skutečnosti zpřísněním beatifikačních a kanonizačních procesů:

?Nedochází k žádnému zpřísnění v tom smyslu, že by byly nějak měněny normy, které platí již 25 let.. Instrukce má jenom zdůraznit potřebu přesného dodržování toho, co je předepsáno. V tomto smyslu je tedy žádoucí, aby stávající normy po vydání tohoto dokumentu byly přesněji aplikovány.?

Mnoho bylo otázek, které položili novináři během prezentace v tiskovém středisku. Mimo jiné přišla na přetřes také otázka vnímavosti Benedikta XVI. v porovnání s papežem Janem Pavlem II., pokud jde o příklady světců a svědků, které církev předkládá pozornosti celému společenství. Fakta ukazují, že tato vnímavost u Benedikta XVI. nijak nepolevila, protože za první tři roky jeho pontifikátu bylo doposud blahořečeno a kanonizováno 577 Božích služebníků, což je jedna třetina počtu těch, které během takřka 27 letého pontifikátu blahořečil a svatořečil Jan Pavel II. Je to také důsledek toho, jak řekl kard. Martins, že beatifikace se konají opět přímo v místech působení nových světců, což umožnilo rozšířit několikanásobně počet konání těchto obřadů a otevřelo tak možnosti nových pastoračních zkušeností.

Pokud jde o proceduru uznání zázračných uzdravení, zmínil kard. Martins, že se týká především asi šedesátky lékařů mezinárodní pověsti, kteří tvoří vatikánskou konzultu, která se vyjadřuje k případům uzdravení z hlediska jejich vědecké pochopitelnosti nebo nepochopitelnosti. Potom následuje prohlášení asi třicítky vybraných kardinálů a biskupů, kteří jsou žádáni, aby vyslovili své církevní teologické mínění na případy, které nejsou vědecky vysvětlitelné. Přitom pak kard. Martins dodal:

?Je třeba mít na paměti, že zázrak nemá co do činění se svatostí. To jsou dvě různé věci. Zázrak je znamení, pečetí, kterou Bůh dává na svatost osoby. Jednou věcí je však zázrak a druhou svatost. Zázrak potvrzuje svatost, ale sám není svatostí.?

(mig)