Nedaleko Kolosea, při ulici vedoucí k bazilice sv. Jana na Lateránu, stojí chrám zasvěcený sv. Klimentu. Na první pohled nenápadná stavba skrývá ve svých útrobách hotové archeologické muzeum. A nejen to. Dlouhé dějiny chrámu svatého papeže Klimenta se protínají s kulturní historií našeho národa. V podzemní bazilice jsou uloženy ostatky sv. Cyrila.

Archeologický komplex, nad kterým vyrostla středověká bazilika sv. Klimenta, byl odkryt při vykopávkách na sklonku 19. století. Světlo světa po staletích spatřila raněkřesťanská bazilika z přelomu IV. a V. století, postavená nad budovami římské antiky.

Archeologové objevili poměrně složitou strukturu římských zdí, patřící dvěma stavbám, odděleným úzkou uličkou. Sestoupíme-li do nejstarší a tedy nejhlouběji položené etáže podzemí, spatříme zdi z velkých tufových kvádrů, které patřily římské budově z I. století AD, později rozdělené (v první polovině II. století) tzv. opus mixtum ? jedním z antických způsobů zdění, střídající vrstvy cihel s nakoso postavenými tufovými kvádříky. Původní využití stavby je nejisté. Podle badatelů mohla sloužit jako skladiště obilí nebo snad patřila ke komplexu císařské mincovny. Druhá budova, jejíž zbytky najdeme v nejnižším patře podzemí byla postavena z cihel. Patrně to byla Insula , činžovní dům, pocházející rovněž z přelomu I. a II. století našeho letopočtu. Právě v něm byla kolem roku 200 postavena svatyně mitrejského kultu, jednoho z mnoha východních mysterijních kultů, které v pozdně antickém Římě silně konkurovali tradičním božstvům. O popularitě svědčí také mitrejská škola, po pravé straně samotné svatyně, i položení místa kultu v samém centru starého Říma, nedaleko Fora Romana a císařských paláců na Palatinu. Kult perského boha Mitry se na místě udržel až do konce IV. století, do doby, kdy se započalo se stavbou raně křesťanské baziliky.

Nová křesťanská stavba využila obvodové zdi starších budov. Její apsida byla postavena v prvním patře domu s Mitreem.

První zmínka o novém chrámu se zachovala v listu napsaném roku 417 papežem Zosimou, ve kterém výslovně zmiňuje baziliku sv. Klimenta jako místo, kde zasedá jakési shromáždění. Z toho lze usoudit, že zasvěcení stavby zůstalo nezměněné od počátku, až do dnešních dnů. Raně křesťanská bazilika byla trojlodní, členěná dvěma řadami sloupů. Snad už od VI. století měla také dvůr s portiky. Podle posledních výzkumů ke komplexu patřil také z zvláštní prostor pro udělování svátosti biřmování, tzv. consignatorium, a křestní kaple, neboli baptisterium.

V VI. století kněz Mercurius, pozdější papež Jan II.(532-525), věnoval bazilice mramorové ohrazení liturgického prostoru. To bylo později rozebráno a znovu užito v nové bazilice z XII. století. Monogram papeže je dosud čitelný na druhotně užitých mramorových deskách scholy cantorum. V VIII. století vznikla v podzemní bazilice fresková výzdoba, dodnes částečně zachovaná. Z nejstarší fáze pochází zobrazení P. Marie Královny v doprovodu světic, v levé boční lodi. Podle některých přestavovala původně císařovnu Theodoru, manželku císaře Justiniána. Do poloviny IX. století se pak datují další fresky nad vstupem do levé lodi, zachycující kristologický cyklus, dobře datovatelný podle postavy papeže Lva IV., zobrazeného s čtvercovým nimbem, označujícím žijící osoby.

Roku 1084 baziliku pobořili Normané vedení Robertem Guiscardem. Stavba musela být zpevněna, prostor mezi sloupy, tzv. interkolumnia, byla zazděna a právě na těchto nových stěnách byl vymalován slavný cyklus fresek z života sv. Klimenta doplněný prvními známými nápisy v hovorovém jazyce, který je raným předchůdcem italštiny v kraji Lazio. I pro nás mají tyto fresky jedno prvenství. Na levé straně, na scéně přenesení ostatků sv. Klimenta z Krymu do Říma, kráčí v průvodu papež Hadrián II. (867-872) v doprovodu sv. Cyrila a Metoděje. Za jejich nejstarší znázornění je považována protější freska, kde oba slovanští věrozvěstové klečí vedle dalších světců.

Stará bazilika byla používána až do prvních desetiletí XII. století, kdy se začalo se stavbou nové, situované zhruba o 5 metrů výše nad starou dlažbou. Také středověká bazilika vznikla jako trojlodní stavba, předcházelo jí atrium s portikem a její interiér dostal bohatou výzdobu. Vedle již zmíněné scholy cantorum s dvojicí ambonů pro přečítání evangelia a epištol, byla na přelomu XII. a XIII. století vyzdobena v apsidě nádhernou mozaikou. Vévodí jí Kristus, ukřižovaný na Kříži, pojatém jako strom života. Z jeho kmene se do všech stran rozbíhají akantové úponky, tvořící bohatý ornamentální vzorec doplněný množstvím nejrůznějších živočichů, barevných ptáčků a zvěře s bohatými symbolickými konotacemi, kteří ohlašují všeobecné znovuzrození tvorstva skrze Vykupitelskou oběť Kristovu. Hlavní scénu doplňují po pravé straně triumfálního oblouku sedící postavy sv. Petra a sv. Klimenta, prorok Jeremiáš a město Jeruzalém. vlevo pak je sv. Pavel a sv. Vavřinec, doprovázení Izaiášem a zobrazením Betléma, jako města, z něhož vzešla spása. Z obou měst vycházejí ovečky, symbolizující Kristovy učedníky, směřující k Božímu Beránkovi, který stojí uprostřed a svým pohledem volá k následování každého, kdo do chrámu vkročil.

(Zajímavou fotogalerii baziliky sv. Klimenta naleznete zde.)

Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma