Itálie.
Vývoj sakrální architektury po liturgické reformě II. Vatikánského koncilu je tématem VI. liturgického sympózia, které bylo dnes zahájeno v Klášteře v Bose. Cílem setkání je hledat odpověď na otázku zda, jak a do jaké míry dokázal II. vatikánský koncil utvářet liturgický prostor. Sympózium pořádané ve spolupráci s Národním úřadem pro církevní kulturní památky při italské biskupské konferenci zahrnuje cyklus panelových diskusí mezi teology, liturgiky a architekty. Sjelo se na něj 200 účastníků z 18 zemí. Více nám poví představení komunity z Bose,
Enzo Bianchi:
?Toto sympózium se zabývá především liturgickým prostorem, formou, která mu je vlastní, formou shromáždění a tedy také Přítomností, která se mnohonásobně zjevuje uprostřed shromáždění, eucharistická přítomnost, přítomnost Krista skrze toho, kdo předsedá. Po II. vatikánském koncilu musíme v rámci eklesiologie společenství hledat takový výraz liturgického prostoru a společenství, v němž je koherentně vizuálně vyjádřena eucharistická přítomnost a předsedání.?
Jak by se to tedy mohlo projevit v architektuře kostela?
Máme za to, že je nutné reflektovat na jedné straně orientaci shromáždění, totiž, že by shromáždění mělo být obráceno k Pánu, a na druhé straně by forma tohoto shromáždění měla vyjadřovat společenství všech jeho členů, kteří každý jinak, ale specificky participují na eucharistické liturgii. Důležité je například, aby ambon nebyl přenosný, jak tomu bývalo kdysi, ale měl stálé místo v kostele, stejně jako oltář. Aby nezmizel, když se shromáždění rozejde, ale svědčil a mluvil o tom, že právě Slovo Boží svolává shromáždění slavit smlouvu ve svátosti eucharistie a že právě to je základ křesťanského kultu.?
Říká představený komunity v Bose, Enzo Bianchi.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
