Drazí bratři a sestry,
Dnes bych chtěl mluvit o svatém opatovi Kolumbánovi, nejznámějšímu Irovi ranného středověku. Plným právem může být označen za svatého ?Evropana?, protože jako mnich, misionář a spisovatel pracoval v mnoha zemích západní Evropy. Společně s krajany své doby si uvědomoval kulturní jednotu Evropy. V jednom jeho dopise, napsaném kolem roku 600 a adresovaném papežovi Řehořovi Velikému, se vyskytuje poprvé výraz ?
totius Europae? ? v celé Evropě ? ve vztahu k přítomnosti církve na tomto kontinentu (srov.
Epistula I,1).
Kolumbán se narodil kolem roku 543 v provincii Leinster v jihovýchodním Irsku. Byl vychován doma těmi nejlepšími učiteli, kteří jej vyslali studovat tzv. svobodná umění a svěřil se pak vedení opata Sinella v komunitě Cluain-Inis v severním Irsku, kde mohl prohloubit své znalosti Písma svatého. Přibližně ve dvaceti letech vstoupil do kláštera Angor na severovýchodě ostrova, kde byl opat Comgall, mnich velmi známý svými ctnostmi a svou asketickou přísností. Kolumbán v plném souladu se svým opatem horlivě praktikoval přísnou klášterní disciplinu v životě věnovaném modlitbě, askesi a studiu. Tam byl také vysvěcen na kněze. Život v Bangor a opatův příklad ovlivnily pozdější Kolumbánovo vyzrálé pojetí mnišství, které během svého života šířil.
Přibližně v padesáti letech podle typicky irského asketického ideálu vydal se na ?peregrinatio pro Christo?, tedy na pouť pro Krista. Kolumbán opustil ostrov a vydal se spolu s dvanácti druhy na misie evropského kontinentu. Musíme si přitom uvědomit, že migrace národů ze severu a z východu způsobila, že celé již pokřesťanštěné regiony znovu upadly do pohanství. Kolem roku 590 se tato nepatrná skupinka misionářů vylodila na bretaňském pobřeží. Byli laskavě přijati králem Francké Austrasie (nynější Francie), žádali jen kus neobdělané půdy. Obdrželi opuštěnou antickou zříceninu římské pevnosti Annegray, zarostlou lesem. Mniši, zvyklí na život krajního odříkaní, dokázali během několika měsíců vybudovat na zříceninách první poustevnu. Jejich dílo opětovné evangelizace se tak začalo rozvíjet především skrze svědectví života. Novou kultivací půdy tak začali také novou kultivaci duší. Pověst oněch cizích mnichů, kteří se věnovali modlitbě a žili velice stroze, budovali domy a obdělávali půdu se velice rychle rozšířila a přitáhla poutníky i kajícníky. Zejména mnozí mladí žádali o přijetí do mnišské komunity, aby mohli žít jako oni tímto příkladným životem, který obnovoval zemi i duše. Velmi záhy bylo nezbytné založit druhý klášter. Byl vybudován jen pár kilometrů odtamtud na zříceninách antických lázní Luxueil. Klášter se pak stal střediskem mnišského a misijního vlivu irské tradice na evropském kontinentu. Třetí klášter byl vybudován ve Fontaine, asi hodinu cesty směrem na sever.
V Luxeuil žil Kolumbán skoro dvacet let. Tady světec pro své následovníky napsal Regula monachorum, jež byla v Evropě po jistou dobu rozšířenější než ta, kterou napsal svatý Benedikt. Načrtnul v ní ideální obraz mnicha. Je to jediná starobylá irská mnišská řehole, která se nám zachovala. Na doplnění pak vypracoval Regula coenobialis, svého druhu trestní zákoník na přestupky mnichů, který obsahuje pro moderní sensibilitu poněkud zarážející tresty, vysvětlitelné jen dobovou a krajovou mentalitou. Svým dalším proslulým dílem nazvaným De poenitentiarum misura taxanda, napsaném rovněž v Luxeuil, Kolumbán zavedl na kontinentě zpověď a soukromé i opakované pokání. Bylo to takzvaně ?tarifované? pokání kvůli poměru, který byl stanoven mezi závažností hříchu a typem pokání ukládaného zpovědníkem. Tyto novinky vzbudily u místních biskupů podezření, které se proměnilo na nepřátelství, když se Kolumbán odvážil otevřeně jim vytknout některé jejich způsoby. Příležitostí k vyjádření odporu byla disputace týkající se datace Velikonoc. Irsko totiž na rozdíl od římské tradice sledovalo východní tradici. Irský mnich byl povolán roku 603 do Châlon-sur-Saôn, aby na synodu vydal počet ze svého stanoviska ohledně pokání a Velikonoc. Namísto toho, aby se vydal na synodu, poslal dopis, ve kterém minimalizoval dotyčnou otázku a vybídnul synodní otce, aby diskutovali nejen o problému datace Velikonoc, což byl podle něho nepatrný problém, ?ale také o všech nezbytných kanonických normách, které ? a to je mnohem závažnější ? mnohými nejsou dodržovány? (srov. Epistula II,1). Zároveň napsal papeži Bonifácovi IV., stejně jako se pár let před tím obrátil na papeže Řehoře Velikého (srov. Epistula I), aby hájil irskou tradici (srov. Epistula III).
Kvůli neústupnosti, s níž vnímal každou otázku morálky, Kolumbán vstoupil do konfliktu také s královským dvorem, protože ostře vytýkal králi Teodorichovi jeho mimomanželské vztahy. Odtud se zrodila řada intrik a úskoků na rovině osobní, náboženské i politické, která roku 610 nalezla výraz v dekretu, kterým byl Kolumbán a všichni mniši irského původu z Luxeuil vyhnáni a odsouzeni k definitivnímu odchodu. Byli eskortováni až k moři a na útraty dvora naloděni a posláni do Irska. Loď však nedaleko od pláže najela na mělčinu a kapitán, který v tom viděl znamení z nebe, odmítnul pokračovat ze strachu, že bude Bohem proklet, a vysadil mnichy na pevnině. Ti se však namísto návratu do Luxeuil rozhodli začít nové evangelizační dílo. Vypluli proti proudu po řece Rýn. Po první etapě v Tuggen u Curyšského jezera, šli do Bregenzu u Bodamského jezera, aby tam evangelizovali Alemány.
Krátce na to se však Kolumbán v důsledku politických okolností nepříznivých jeho dílu, rozhodnul spolu s většinou svých učedníků překročit Alpy. Zůstal pouze jeden mnich jménem Gallus ? Havel. Z jeho poustevny potom vzniklo slavné opatství Sankt Gallen ve Švýcarsku. Kolumbán došel do Itálie, kde se mu dostalo laskavého přijetí u langobardského královského dvora. Musel však vzápětí čelit značným obtížím. Život církve byl rozerván ariánskou herezí, jež dosud mezi langobardy převažovala, a schizmatem, které odtrhlo většinu církví severní Itálie od společenství s římským biskupem. Kolumbán vstoupil do tohoto kontextu velmi rozhodně. Napsal spisek proti arianismu a list Bonifácovi IV., aby jej pohnul k přijetí několika rozhodných opatření s cílem dosáhnout jednoty (srov. Epistula V). Když mu langobardský král roku 612 či 613 daroval pozemek v Bobbio v údolí Trebbia, Kolumbán založil nový klášter, který se pak stal kulturním centrem srovnatelným s proslulým Montecassino. Zde došel konce svých dnů. Zemřel 23.listopadu 615 a tohoto dne je v římském ritu dodnes připomínán.
Poselství svatého Kolumbána spočívá v silném důrazu na obrácení a odstupu od pozemských dober s ohledem na věčné dědictví. Svým asketickým životem a nekompromisním jednáním tváří v tvář korupci mocných, připomíná přísnou postavu svatého Jana Křtitele. Jeho strohost však nebyla nikdy samoúčelná. Byla nástrojem svobodného otevření se lásce k Bohu, odpovědí celého bytí na dary obdržené od Něho a opětovným vytvořením obrazu Božího v sobě. Zároveň kultivoval půdu a obnovoval lidskou společnost. Cituji z jeho Pokynů: ?Pokud člověk užívá správně ony schopnosti, které Bůh udělil jeho duši, pak bude Bohu podoben. Pamatujme, že mu musíme vrátit všechny ty dary, které si u nás uložil, když jsme byli v počátečním stavu. Svými přikázáními nás naučil jak. Prvním z nich je milovat Pána celým srdcem, protože nás miloval jako první již od počátku, ještě dříve než jsme na tento svět přišli.? (srov. Pokyny XI). Tato slova vtělil skutečně tento svatý Ir do svého života. Muž velké kultury, který napsal také latinské básně a příručku gramatiky, projevil bohatství svých darů milosti. Byl neúnavným stavitelem klášterů jakož i zásadovým hlasatelem pokání, vydal všechnu svou energii, aby poskytl výživu křesťanským kořenům rodící se Evropy. Kolumbán svou duchovní energií, svou vírou a svou láskou k Bohu a k bližnímu se skutečně stal jedním z otců Evropy: ukazuje i dnes nám, kde jsou kořeny, z nichž může znovu vzejít tato naše Evropa.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Generální audience