VaticanNews.va

   18. 1. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6437
Poslechem z webových stránek.3956
Četbou textů na webových stránkách.6356
Poslechem i četbou.3738


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Polemika o celibátu a II. Vatikánský koncil

Papež: Nebezpečím církve je planý moralismus

Papež František: Křest dítěte je projevem spravedlnosti vůči němu


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

18.6.2008 

Sv. Isidor

Benedikt XVI. na gen. audienci, nám. sv.Petra

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
dnes bych rád mluvil o sv. Isidorovi ze Sevilly, mladším bratrovi Leandra, biskupa ze Sevilly a blízkého přítele papeže Řehoře Velikého. Tato souvislost je důležitá, protože nám umožňuje uvědomit si duchovní a kulturní kontext nezbytný pro pochopení Isidorovy osobnosti. Za mnohé totiž vděčí právě Leandrovi, velmi náročné, snaživé a přísné osobě, která vytvářela kolem mladšího bratra důvěrné prostředí, charakterizované asketickými nároky, jež byly vlastní mnichovi, a pracovním rytmem, který udávala seriózní oddanost studiu. Kromě toho usiloval Leandro o řešení momentální politicko-sociální situace. V té době totiž Vizigóti, barbaři a ariáni obsadili iberský poloostrov a ovládli území patřící římské říši. Bylo třeba je vrátit zpět římanství a katolicismu.
V Sevillském biskupství panovalo klidné a otevřené klima. Můžeme to vyvodit z kulturních a duchovních zájmů Isidora tak jak jsou patrné v jeho vlastních dílech, které obsahují encyklopedické znalosti klasické pohanské kultury a hlubší poznání křesťanské kultury. Tím se vysvětluje eklekticismus, charakteristický pro Isidorovu literární produkci, která s naprostou lehkostí přechází od vojenství k Augustinovi, od Cicera k Řehoři Velikému. Vnitřní zápas, kterým musel projít mladý Isidor, jenž se stal nástupcem bratra Leandra na biskupském stolci v Seville roku 599, nebyl vůbec lehký. Snad právě tomuto neustálému zápasu se sebou samým je poplatný příznak krajního voluntarismu, který vysvítá z četby spisů tohoto velkého autora, pokládaného za posledního z křesťanských otců starověku. Několik let po jeho smrti, která nastala roku 636, jej Toledský koncil roku 653 nazval ?proslulým učitelem naší doby a slávou katolické církve?.

Isidor byl bezpochyby mužem vypjatých dialektických protikladů. I ve svém osobním životě zakoušel stálý vnitřní konflikt, velmi podobný tomu, který prožívali také svatý Řehoř Veliký a svatý Augustin, mezi touhou po samotě, kde by se věnoval jedině meditaci Božího Slova, a požadavky lásky vůči bratřím, o jejichž spásu se cítil jako biskup povolán pečovat. O představitelích církve například píše: ?Představitel církve (vir ecclesiasticus) musí z jedné strany být ukřižován světu tělesným umrtvováním a z druhé strany přijímat rozhodnutí církevního řádu, přicházející z Boží vůle, aby se pokorně věnoval vládnutí, i když to dělat nechce? (Sententiarum liber III, 33, 1: PL 83, col 705B). A hned v následujícím odstavci dodává: ?Muži Boží (sancti vir) si nikterak nepřejí zabývat se světskými věcmi a sténají, jsou-li tajemným Božím rozhodnutím pověřeni nějakou zodpovědností? Činí všechno možné proto, aby se tomu vyhnuli, ale to, před čím utíkají, přijímají, a konají to, čemu by se chtěli vyhnout. Vstupují totiž do tajemství srdce a tam, uvnitř, se snaží pochopit, co po nich žádá tajemná Boží vůle. A když si uvědomí, že se musí podřídit Božímu plánu, skloní šíji srdce pod břemeno božského rozhodnutí? (Sententiarum liber III, 33, 3: PL 83, coll. 705-706).

Abychom Isidora pochopili lépe, je třeba nejprve připomenout složitost politické situace jeho doby, na niž jsem už narážel. Během svých mladých let musel zakusit hořkost exilu, ale i přes to byl proniknut apoštolským nadšením. Poznal radost z toho, že přispěl k formaci lidu, aby mohl opětovně najít svou jednotu na rovině politické i náboženské, když prozřetelnostním zásahem dědic vizigótského trůnu Hermenegild konvertoval z ariánství na katolickou víru. Nelze nicméně podceňovat obrovské těžkosti, s nimiž se musel potýkat při řešení vážných problémů jakými byly například vztahy k heretikům a k Židům. Celá řada problémů, ke kterým docházelo v jistých regionech iberského poloostrova, je velice podobná těm dnešním. Bohatství kulturních poznatků, kterými Isidor disponoval, mu dovolovalo neustále konfrontovat křesťanskou novost s klasickým řecko-římským odkazem, i když se zdá, že spíše než cenný dar syntézy byl mu vlastní spíše dar collatio - shromažďování, což se projevovalo mimořádnou osobní vzdělaností, ne vždy uspořádanou tak, jak by bylo možné si přát.

V každém případě je však obdivuhodná jeho starost nepřehlédnout nic z toho, co se lidské zkušenosti v dějinách jeho vlasti i celého světa podařilo dosáhnout. Isidor nechtěl ztratit nic z toho, co bylo vytvořeno člověkem v dávných dobách ať už byly pohanské, židovské či křesťanské. Není proto divu, že ve snaze toho docílit, přihodilo se mu, že někdy nedokázal vhodným způsobem a tak, jak sám chtěl, podat znalosti, které měl, za pomoci očistných vod křesťanské víry. Isidorovým úmyslem nicméně bylo, aby podání, jež představil, bylo vždy v souladu s neochvějně vyznávanou katolickou vírou. V diskusi o různých teologických problémech ukazuje, že vnímá jejich složitost a navrhuje často prozíravá řešení, která shrnují a vyjadřují úplnou křesťanskou pravdu. To v dalším běhu staletí věřícím umožnilo vděčné využívání jeho definic až do dnešní doby. Význačný příklad v této věci nám nabízí Isidorovo učení o vztahu mezi činným a kontemplativním životem. Píše: ?Ti, kteří se snaží dosáhnout pokoje v kontemplaci, musí se nejprve snažit na cvičišti činného života, a tak, osvobozeni od strusky hříchů, budou schopni vystavit své čisté srdce, které jedině může Boha vidět.? (Differentiarum Lib II, 34, 134: PL 83, col 91A). Realismus pravého pastýře, jej však přesvědčil o riziku, že věřící jsou nakloněni omezovat svou lidskou existenci jen na jednu dimenzi. Proto dodává: ?Prostřední cesta, skládající se z jedné i z druhé formy života, se obvykle jeví jako užitečnější pro řešení oněch napětí, která často vznikají z volby pouze jediné formy života a jsou naopak mírněna střídáním obou těchto forem? (o.c. 134: ivi, col 91B).

Definitivní potvrzení správné životní orientace Isidor hledá v Kristově příkladu a říká: ?Spasitel Ježíš nám dává příklad činného života, když se během dne ve městě věnoval konání znamení a zázraků, ale ukazuje svůj kontemplativní život, když odchází na horu, aby se tam v noci modlil? (o.c. 134: ivi). Ve světle příkladu božského Mistra, může Isidor vyvodit toto přesné morální ponaučení: ?Proto se služebník Boží, napodobující Krista, věnuje kontemplaci, aniž by popíral činný život. Jednat jinak by nebylo správné. Jako totiž kontemplací má být milován Bůh, tak má být skutky milován bližní. Je tedy nemožné žít bez přítomnosti jedné i druhé formy života, ani není možné milovat, neučiní-li se zkušenost s jednou i s druhou.? (o.c. 135,: ivi, col 91C). Domnívám se, že toto je syntéza života, který hledá jak kontemplaci Boha, dialog s Bohem v modlitbě a při četbě Písma svatého, tak také činnost ve službě lidskému společenství a bližnímu. Tato syntéza je ponaučením, které zanechává velký biskup Sevilly i nám, dnešním křesťanům povolaným svědčit o Kristu na prahu nového tisíciletí.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
15.1.20 Papež: Učiňme ze svých domovů bratrská večeřadla
15.1.20 O Skutcích apoštolů - »Pavel přijímal všechny, kdo k němu přicházeli«
8.1.20 Papež: Pokud se necháš uchvátit Pánem, sám budeš chtít rozdávat druhým.
8.1.20 O Skutcích apoštolů – »Nikdo z vás nepřijde o život«
18.12.19 Papež: Popřejme sluchu Bohu, který mluví mlčky



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
To podstatné na životě je vztah k Bohu, kázal papež František

Papež: Pohostinnost je ekumenická ctnost

Prezident Konžské demokratické republiky navštívil papeže

Představena první Neděle Božího Slova

Íránci konvertují v domácích církvích

Střelná modlitba, která hýbe Božím soucitem

Mongolsko a Svatý stolec navázaly kulturní spolupráci

Open Doors: Každý osmý křesťan je pronásledovaný

Píseň písní provází židovsko katolický dialog

Belgický misionář zemřel při pravděpodobném pokusu o loupež

Papež: Učiňme ze svých domovů bratrská večeřadla

Papež jmenoval italskou právničku podsekretářkou pro vztahy se státy

 Nově na webu
Svatý otec: O Skutcích apoštolů - »Pavel přijímal všechny, kdo k němu přicházeli«

Publicistika: Vrátit se k duchovním pramenům

Publicistika: Příspěvek do diskuse o kněžském celibátu v synovské poslušnosti papeži

Rozhovory: Křesťanské kořeny jsou jasná věc

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv leden 20
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Starší zprávy >

Náš tip

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu

Admirabile signum