Nový portál Vatikánského rozhlasu

Páni kardinálové,
excelence,
drazí bratři a sestry,
Velice mne těší, že se mohu prostřednictvím televize připojit k modlitbám vás všech, kteří jste se sešli na 49.mezinárodnímu eucharistickému kongresu. Rád bych nejprve pozdravil pana kardinála Marc Ouellet, arcibiskupa Quebecu a pana kardinála Jozefa Tomka, zvláštního legáta na tomto kongresu, a všechny přítomné kardinály a biskupy. Zdravím rovněž srdečně osobnosti občanské společnosti, kteří se přišli zúčastnit liturgie. Vroucí myšlenky patří kněžím, jáhnům a všem věřícím přítomným, jakož i všem katolíkům Quebecu, celé Kanady i ostatních kontinentů. Nezapomínám také, že vaše země slaví letos 400. výročí svého založení. Je to příležitost, aby si každý připomněl hodnoty, které oživovaly průkopníky a misionáře vaší země.

Eucharistie je náš nejkrásnější poklad. Je to svátost par excellence; uvádí nás stále více do života věčného, obsahuje všechna tajemství naší spásy, je zdrojem a vrcholem činnosti a života církve, jak připomíná 2.vatikánský koncil (Sacrosanctum Concilium,8). Je tedy obzvláště důležité, aby pastýři a věřící tuto velkolepou svátost neustále prohlubovali. Každý tak bude moci upevnit svou víru, lépe naplňovat své poslání v církvi a ve světě a připomínat si plodnost eucharistie ve svém osobním životě, v životě církve a světa. Duch pravdy svědčí ve vašich srdcích; také vy dosvědčujte Krista před lidmi, jak praví vstupní antifona této mše. Účast na eucharistii nás nevzdaluje od našich současníků, ale naopak. Poněvadž je výrazem lásky Boží par excellence, vybízí nás, abychom se spolu se všemi naši bratry snažili čelit výzvám přítomnosti a vytvářeli tak ze země místo, kde se žije dobře.

Proto musíme nepřetržitě bojovat za to, aby každá osoba byla respektována od svého početí do přirozené smrti, aby naše bohaté společnosti přijímaly ty nejchudší a navrátily jim znovu veškerou jejich důstojnost, aby každý člověk mohl uživit sebe a svou rodinu a ve všech kontinentech zavládl mír a spravedlnost. Toto jsou výzvy, které mají hýbat všemi našimi současníky a k jejichž řešení křesťané čerpají sílu z eucharistického tajemství.

?Tajemství víry?, vyznáváme při každé mši svaté. Chtěl bych, aby každý toto tajemství usilovně studoval a prohluboval jak individuální, tak společnou četbou koncilního dokumentu o liturgii ?Sacrosanctum Concilium?, a odvážně pak toto tajemství dosvědčoval. Tak si bude každý moci lépe osvojit význam všech aspektů eucharistie, porozumět jejich hloubce a s větší intenzitou ji prožívat. Každá věta, každé gesto má svůj vlastní význam a skrývá v sobě tajemství. Upřímně doufám, že se tento kongres pro všechny věřící stane pobídkou, aby se zapojili do obnovy eucharistické katecheze, osvojili si autentické eucharistické vědomí, znovu začali vyučovat děti a mládež soustředit se na toto základní tajemství víry, kolem něhož začnou budovat svůj život. Zvláště vyzývám kněze, aby prokazovali ritu eucharistie náležitou úctu, a všechny věřící, aby respektovali role, které při slavení eucharistie patří jak kněžím, tak laikům. Liturgie není naším vlastnictvím, ale pokladem církve.

Přijímáním eucharistie, adorací Nejsvětější svátosti chceme prohlubovat naše společenství, připravovat se k němu a prodlužovat jej, což znamená, že sami vstupujeme do společenství s Kristem, a skrze Něho s celou Trojicí, a stáváme se tak tím, co přijímáme a žijeme ve společenství s církví. Přijímáním Kristova Těla přijímáme sílu ?jednoty s Bohem a s druhými? (srov. Sv.Cyril Alexandrijský, In Joannis Evangelium, 11,11; srov. sv. Augustin, Sermo 577). Nikdy nesmíme zapomínat na to, že církev je vybudována na Kristu a že ? jak řekli sv. Augustin, sv. Tomáš Akvinský a sv. Albert Veliký ve stopách sv. Pavla (srov. 1 Kor 10,17) ? eucharistie je svátost jednoty církve, abychom my všichni tvořili jedno tělo, jehož hlavou je Pán. Musíme se neustále vracet k poslední večeři Zeleného čtvrtku, kde se nám dostalo záruky tajemství našeho vykoupení na kříži. Poslední večeře je místem rodící se církve, lůnem, které skrývá církev všech dob. V eucharistii je neustále obnovována Kristova oběť, neustále jsou obnovovány Letnice. Kéž jste si stále více vědomi důležitosti nedělní eucharistie, protože neděle, první den týdne, je dnem, kterým uctíváme Krista, dnem, kdy dostáváme sílu žít z Božího daru!

Rád bych vyzval všechny pastýře i věřící, aby věnovali pozornost přípravě na přijímání eucharistie. I přes naši slabost a náš hřích v nás Kristus chce přebývat. Proto musíme činit všechno proto, abychom jej přijali v čistém srdci, neustále nacházet prostřednictvím svátosti odpuštění onu čistotu, kterou hřích pošpinil, a ?svou duši uvedli v soulad s ústním projevem?, podle výzvy koncilu (srov. Sacrosanctum Concilium, 11). Hřích, zvláště ten těžký totiž odporuje působení eucharistické milosti v nás. Z druhé strany ti, kteří vzhledem ke své životní situaci nemohou přistupovat k přijímání, naleznou vždycky sílu a spásonosný účinek v duchovní touze po svatém přijímání.

Eucharistie má své zvláštní místo v životě svatých. Děkujme Bohu za dějiny svatosti v Quebecu a v Kanadě, která tolik přispěla k misijnímu životu církve. Vaše země ctí obzvláště své kanadské mučedníky Jean de Brebeuf, Isaac Jogues a jejich druhy, kteří dokázali darovat svůj život pro Krista tím, že se spojili s jeho obětí na kříži. Patří ke generaci mužů a žen, kteří založili a rozvinuli církev v Kanadě spolu s Marguerite Bourgeyos, Marguerite d´Younville, Marie de l´Incarnation, Marie-Catherin de Saint-Augustin, monsignor Francois de Laval, zakladatel první diecéze v severní Americe, Dina Bélanger a Kateri Tekakwitha. Od nich se učte a jako oni nemějte strach. Bůh vás provází a chrání; obětujte se každý den ke slávě Boha Otce a zapojte se do budování světa, připomínejte si s hrdostí svůj náboženský odkaz a jeho sociální a kulturní dosah a snažte se šířit kolem sebe morální a duchovní hodnoty, které k nám přicházejí od Pána.

Eucharistie není jenom hostinou mezi přáteli; je tajemstvím smlouvy. ?Modlitby a rity eucharistické oběti během liturgické doby v naší duši neustále oživují celé dějiny spásy a stále více nás prostupují svým významem? (Svatá Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein), Wege zur inneren Stille, Aschaffenburg, 1987, str.67). Jsme povoláni vstoupit do tohoto tajemství smlouvy a každý den náš život utvářet darem, který jsme obdrželi v eucharistii. Ta má posvátný charakter, jak připomíná 2.vatikánský koncil: ?každé slavení liturgie je činnost vynikajícím způsobem posvátná: je to dílo Krista kněze a jeho těla, církve. Z hlediska účinnosti se jí žádná jiná činnost církve titulem ani stupněm nevyrovná.? (Sacrosanctum Concilium, 7). V jistém smyslu je ?liturgií nebeskou? a předjímá hostinu ve věčném Království, hlásáním smrti a zmrtvýchvstání Krista, ?dokud nepřijde? (1 Kor 11,26).

Aby lidu Božímu nikdy nechyběli služebníci, kteří mu budou zprostředkovávat dar Kristova Těla, musíme prosit Pána, aby své církvi daroval nové kněze. Prosím vás, abyste mladým předávali povolání ke kněžství, aby s radostí a beze strachu odpovídali Kristu. Nebudou zklamáni. Kéž jsou rodiny prvotním místem i kolébkou povolání!

Na závěr bych ještě rád oznámil konání příštího Mezinárodního eucharistického kongresu. Bude se konat v Dublinu v Irsku roku 2012. Modlím se k Pánu, aby dal každému z vás objevit hloubku a velikost tajemství víry. Kéž vás Kristus, přítomný v eucharistii a Duch svatý, svolávaný na chléb a víno, provázejí na vaší každodenní cestě ve vašem poslání. Kéž jste podle příkladu Panny Marie otevřeni pro Boží dílo ve vás! Svěřuji vás přímluvě Naší Paní, svaté Anny, patronky Quebecu a všem svatým vaší vlasti, a uděluji apoštolské požehnání vám i všem lidem z nejrůznějších zemí světa.

Drazí přátelé, na závěr této důležité události v životě církve, vybízím vás všechny, abyste se spojili se mnou k modlitbě za zdárné konání příštího mezinárodního eucharistického kongresu, který se bude konat roku 2012 v Dublinu! Využívám této příležitosti, abych srdečně pozdravil Irský lid, který se bude připravovat na toto velké církevní setkání. Věřím, že v příštím kongresu najde spolu se všemi ostatními účastníky zdroj neustálé duchovní obnovy.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie