Svatý otec - podrubrika Generální audience
Připomínka povolání oživuje naději Dnes bych se rád vrátil k jednomu důležitému tématu, totiž ke vztahu mezi nadějí a pamětí, se zvláštním důrazem na připomínku povolání. Pro představu použiji obraz povolání prvních Ježíšových učedníků. Tato zkušenost se do jejich paměti vtiskla natolik, že si někdo zapamatoval dokonce i hodinu: „Bylo kolem čtyř hodin odpoledne“ (Jan 1,39) Novost křesťanské naděje V knize Zjevení jsme slyšeli toto Boží Slovo: „Hle – všechno tvořím nové!“ (Zj 21,5). Křesťanská naděje se zakládá na víře v Boha, který tvoří novým život člověka, tvoří novým dějiny a tvoří novým kosmos. Náš Bůh je Bohem, který tvoří novoty, protože je Bohem, který překvapuje. Božské odpuštění je hybatelem naděje Vyslechli jsme reakci stolovníků u farizeje Šimona: „Kdo je to, že i hříchy odpouští?“ (Lk 7,49). Ježíš se právě dopustil skandálního gesta. Jedna žena z toho města, známá jako hříšnice, vstoupila do Šimonova domu, sklonila se k Ježíšovým nohám a mazala je vonným olejem. Křest – brána naděje Byla doba, kdy byly kostely orientovány k východu. Do sakrální budovy se vstupovalo branou od západu a šlo se lodí směrem k východu. Pro člověka starověku to byl důležitý symbol, jakási alegorie, která však v průběhu dějin postupně upadala. Naděje posilující mučedníky Křesťany odpuzuje představa, že by se sebevražední atentátníci mohli nazývat “mučedníky” – v jejich smrti není nic, co by se mohlo blížit postojům Božích dětí. Svatí, svědkové a průvodci naděje V den našeho křtu zněly invokace ke svatým o přímluvu za nás. Mnozí z nás byli v té chvíli dětmi, které přinesli na rukou jejich rodiče. Těsně před pomazáním olejem katechumenů, symbolem Boží síly v boji proti zlu, vyzval kněz celé shromáždění, aby v modlitbě za ty, kteří měli přijmout křest, prosilo svaté o přímluvu. Milované děti – jistota naděje Nikdo z nás nemůže žít bez lásky. Ohavné je otroctví, do něhož bychom mohli upadnout, kdybychom měli za to, že lásku je třeba si zasloužit. Možná, že úzkost soudobého člověka se z velké míry odvozuje právě z domněnky, že nejsme-li dostatečně silní, přitažliví a krásní, nebude se o nás nikdo zajímat. Otcovství Boha je zdrojem naší naděje V Ježíšově modlitbě bylo cosi podmanivého, a to natolik, že Jej učedníci jednoho dne požádali, aby je to také naučil. Tuto epizodu nacházíme v evangeliu podle Lukáše, který z evangelistů nejšířeji popsal tajemství „modlícího se“ Krista. Duch svatý nám dává překypovat nadějí Před nadcházející slavností Letnic nemůžeme nemluvit o vztahu mezi křesťanskou nadějí a Duchem svatým. Duch je vanutím, které nás pohání vpřed a drží na cestě, dává nám pocítit, že jsme poutníci a cizinci, a nedovoluje nám se uvelebit a stát se „usedlým“ lidem. Emauzy, cesta naděje Dnes bych se rád pozastavil nad zkušeností dvou emazských učedníků, o kterých mluví evangelista Lukáš (srov. 24,13-35). Představme si tu scénu: cestou se ubírají dva zklamaní a zarmoucení muži v přesvědčení, že za sebou nechávají hořkost jedné epizody se špatným koncem. < předcházející další >
| 
