Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   17. 6. 2021

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

14.1.2009 

Teologická vize listů Efesanům a Kolosanům

Benedikt XVI. na gen. audienci 14.ledna, aula Pavla VI.

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
Mezi Pavlovými listy jsou dva, které lze do jisté míry považovat za blížence. Je to list Kolosanům a list Efesanům. Oba obsahují výrazy, které se vyskytují pouze v nich, a bylo spočítáno, že více než jedna třetina slov listu Kolosanům se nalézá také v listu Efesanům. Např. v listě Kolosanům čteme výzvu: ?s vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně? (Kol 3,16) a pak v listě Efesanům doporučení, aby ?užívali slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní a ze srdce zpívali a hráli Pánu? (Ef 5,19). Mohli bychom o těchto slovech meditovat: srdce i hlas mají zpívat žalmy a chvalozpěvy a vstupovat tak do tradice modlitby celé církve Starého a Nového zákona; tak se učíme být spolu a mezi sebou s Bohem. Kromě toho se v obou listech nacházejí tzv. ?pokyny pro domácnost?, které se nevyskytují v ostatních Pavlových listech. Jde o sérii doporučení, určených manželům a manželkám, rodičům a dětem, pánům a otrokům (srov. Kol 3,18-4,1 a Ef 5,22-6,9).

Ještě důležitější je zjištění, že pouze v těchto dvou listech se vyskytuje titul ?hlava?, řec.kefalé,lat.caput ve vztahu k Ježíši Kristu. Tento titul je použit ve dvou stupních. V prvním smyslu je Kristus pojat jako hlava Církve (srov. Kol 2,18-19 a Ef 4,15-16). To znamená dvojí: za prvé je vládcem, vůdcem a hlavním představitelem, jenž řídí křesťanskou komunitu jako její leader a Pán (srov. Kol 1,18: ?A on je hlava těla, to je církve?); za druhé je hlavou, která oživuje a ovládá všechny údy těla (neboť podle Kol 2,19 ?hlava dává celému tělu přes klouby a šlachy všechno, co tělo potřebuje a drží ho pohromadě?), to znamená, že není jenom tím, kdo poroučí, ale tím, kdo je organicky s námi spojen a od něhož také přichází síla jednat správně.
V obou případech je církev chápana jako Kristu podřízená, ať už tím, že se řídí jeho vyšším vedením ? přikázáními ? anebo tím, že přijímá všechny životní vlivy, které od Něho vycházejí. Jeho přikázání nejsou pouhá slova, příkazy, ale jsou to životní síly, které od něho přicházejí a nám pomáhají.
Tato idea je zvláště rozvinuta v listě Efesanům, kde jsou dokonce i jednotlivé služby a dary v církvi odvozeny nikoli od Ducha svatého (jako je tomu v 1 Kor 12), ale od vzkříšeného Krista. On je tím, kdo ?určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele? (4,11). A ?z něho celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť.. a tak roste a koná pokroky v lásce? (4,16). Kristus si totiž ?chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady? (Ef 5,27). Tím je nám řečeno, že silou, která buduje, řídí a usměrňuje církev, je právě jeho láska.

Prvním významem je tedy Kristus jako Hlava Církve ať už co do vedení, anebo, zejména, co do inspirace a organické výživy jeho láskou. Za druhé je Kristus chápán nejen jako hlava Církve, nýbrž jako hlava nebeských mocností a celého kosmu. V listě Kolosanům čteme, že Kristus ?odzbrojil knížata a mocnosti, veřejně je vystavil potupě a křížem nad nimi triumfoval? (2,15). Analogicky se pak v listě Efesanům píše, že jeho vzkříšením Bůh postavil Krista ?vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly, panstva ? a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti, a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím? (1,21). Těmito slovy nám oba listy podávají toto vysoce pozitivní a plodné poselství: Kristus se neobává žádného eventuálního konkurenta, protože stojí úplně nade všemi formami moci, které si umanuly ponížit člověka. Pouze On ?nás miloval a vydal sebe za nás? (Ef 5,2). Jsme-li tedy sjednoceni s Kristem, nemusíme se obávat žádného nepřítele a žádné nevraživosti. Znamená to však tedy, že se Ho musíme pevně držet, a neuvolňovat toto semknutí!

Pro pohanské prostředí, jež věřilo ve svět plný duchů, kteří byli většinou nebezpeční a před nimiž bylo třeba se chránit, byla skutečným osvobozením zvěst o tom, že Kristus je jediným vítězem a že kdo je s Kristem, nemá se čeho obávat. Totéž platí i pro dnešní pohanství, neboť také nynější stoupenci podobných ideologií vidí svět naplněný nebezpečnými silami. Je třeba jim zvěstovat, že Kristus je vítězem, takže kdo je s Kristem, kdo s Ním zůstává spojen, nemusí se obávat ničeho a nikoho. Zdá se mi, že to je důležité také pro nás, že se musíme naučit čelit všem strachům, neboť On je nade všemi silami a je pravým Pánem světa.

Dokonce i celý kosmos je Mu podřízen a k Němu směřuje jako ke své hlavě. Proslulá jsou slova z listu Efesanům, kde se mluví o Božím plánu ?(recapitulare) sjednotit v Kristu vše, co je na nebi i na zemi? (1,10). Analogicky v listu Kolosanům čteme, že ?v Něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný? (1,16) a že ?jeho krví prolitou na kříži? usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi? (1,20). Nestojí tedy na jedné straně obrovský materiální svět a na druhé tato maličká realita dějin naší země, svět lidí: všechno je jedno v Kristu. On je hlava kosmu; také kosmos stvořil On, byl stvořen pro nás, nakolik jsme sjednoceni s Ním. Taková je racionální a personalistická vize vesmíru. A řekl bych že univerzálnější vizi nežli je tato, nelze koncipovat, a že se odvozuje pouze od vzkříšeného Krista. Kristus je Pantokrator, jemuž jsou podřízeny všechny věci. Vybavuje se zde Kristus Pantokrator, jak bývá vyobrazen v apsidách byzantských chrámů, někdy trůnící nad světem nebo přímo na duze, aby byla zdůrazněna jeho rovnost samotnému Bohu, po jehož pravici se nachází (srov. Ef 1,20; Kol 3,1), a tudíž také jeho nedostižitelná funkce v řízení lidských osudů.

Vize tohoto druhu je pochopitelná jenom Církví. Nikoli v tom smyslu, že si mylně přivlastňuje něco, co jí nepatří, ale v jiném, dvojím smyslu: Jednak v tom, že jako Církev uznává, že Kristus je větší než ona, vzhledem k tomu, že Jeho vláda sahá také za její hranice; a jednak v tom, že jedině církev je Kristovým Tělem, nikoli kosmos. To znamená, že musíme chápat pozitivně pozemské skutečnosti, poněvadž Kristus je v sobě sjednocuje, a současně musíme v plnosti žít svoji specifickou církevní identitu, která je nejvíce homogenní v totožnosti samotného Krista.

Existuje pak také zvláštní pojem, jenž je pro oba tyto listy typický, a tím je ?tajemství?. Jednou je řeč o ?tajemství vůle? Boží (Ef 1,19) a podruhé o ?tajemství Krista? (Ef 3,4; Kol 4,3) nebo přímo o ?Božím tajemství o Kristu, v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání? (Kol 2,2-3). Označuje nevyzpytatelný božský plán s osudy lidí, národů a světa. Tímto výrazem nám oba listy říkají, že naplnění tohoto tajemství se nalézá v Kristu. Jsme-li s Kristem, i když nemůžeme intelektuálně pochopit všechno, víme, že patříme k jádru ?tajemství? a jsme na cestě pravdy. On ve svém celku, a nejenom v nějakém aspektu své osoby nebo momentu svojí existence, obsahuje v sobě plnost nevyzpytatelného božského plánu spásy. V Něm dostává podobu to, co je nazváno ?přerozmanitou Boží moudrostí? (Ef 3,10), poněvadž v Něm ?přebývá celá plnost božství tělesně? (Kol 2,9). Od nynějška tedy již není možné myslet nebo ctít blahosklonnost Boha, jeho svrchované rozhodnutí bez toho, aniž bychom se osobně setkali s Kristem, v němž je ono ?tajemství? vtěleno a lze jej tak konkrétně vnímat. Dochází se tak k rozjímání ?nevystižitelného Kristova bohatství? (Ef 3,8), které stojí nad každým lidským porozuměním. Ne že by Bůh nezanechal stopy o svém přechodu, poněvadž Kristus sám je stopou Boha, jeho největší stopou, ale tušíme i ?šířku a délku, výšku i hloubku? tohoto tajemství, ?přesahujícího všechno poznání? (Ef 3,18-19). Jenom intelektuální kategorie tady nestačí, a uzná-li se, že mnohé věci překračují naše racionální schopnosti, je třeba se svěřit pokorné a radostné kontemplaci nejen myslí, ale také srdcem. Církevní otcové nám ostatně říkají, že láska rozumí více než pouhý rozum.

Poslední slovo je třeba říci o pojmu, který byl již zmíněn výše, a týká se Církve jakožto Kristovy snoubenky. Apoštol Pavel v druhém listu Korinťanům přirovnal křesťanské společenství ke snoubence, když napsal: ?Mám vás tak žárlivě rád jako Bůh. Já jsem přece připravil vaše zasnoubení jedinému muži a musím vás představit Kristu jako čistou pannu.? (2 Kor 11,2). List Efesanům tento obraz rozvíjí a upřesňuje, že Církev není jenom snoubenka, ale skutečná nevěsta Kristova. On si ji totiž takříkajíc získal za cenu vlastního života. ?Vydal sám sebe za ni? (Ef 5,25), čteme doslova v listu Efesanům. Jaký důkaz lásky může být větší než tento? On však navíc pečuje o její krásu. Nejenom o tu, kterou již získala křtem, ale která má každý den růst bezúhonným životem, svým mravním jednáním ?bez poskvrny či vrásky?. Odtud je jenom krůček k obecné zkušenosti křesťanského manželství, ba dokonce není dost jasné, co bylo pro autora tohoto listu výchozím opěrným bodem: zda to byl vztah Krista-Církve, v jehož světle promýšlí sjednocení muže a ženy, anebo zda je to zkušenost manželského sjednocení, v jejímž světle promýšlí vztah Krista a Církve. Oba aspekty se totiž osvěcují vzájemně: učíme se, co je to manželství ve světle společenství Krista a Církve; a učíme se, jak se Kristus spojuje s námi, když promýšlíme tajemství manželství. Náš list v každém případě stojí přibližně uprostřed cesty mezi prorokem Ozeáše, který ukazoval vztah mezi Bohem a jeho lidem v kategoriích uskutečněné svatby (srov. Oz 2,4.16.21), a vizionářem Apokalypsy, který načrtává eschatologické setkání Církve a Beránka jako radostnou a nepomíjivou svatbu (srov. Zj 19,7-9; 21,9).

Bylo by toho třeba ještě říci mnoho, ale zdá se mi, že z uvedeného je již zřejmé, že tyto dva listy jsou velkolepou katechezí, z níž se můžeme naučit nejen, jak být dobrými křesťany, ale také jak se skutečně stát lidmi. Začneme-li chápat, že kosmos je stopou Krista, naučíme se vlastnímu správnému vztahu ke kosmu a všem problémům záchovy světa. Naučíme se vidět jej rozumem, ale rozumem, pohnutým láskou, a s pokorou a úctou, které umožňují správně jednat. A máme-li na mysli, že Církev je Kristovým Tělem, že Kristus vydal sebe sama za ni, naučíme se, jak prožívat s Kristem vzájemnou lásku, lásku, která nás sjednocuje s Bohem a dává nám spatřovat v druhém Kristův obraz, Krista samého. Prosme Pána, aby nám pomáhal správně rozjímat Písmo svaté, jeho Slovo, a naučit se tak skutečně dobře žít.



Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
10.2.21 Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity
10.2.21 Modlitba v každodenním životě
3.2.21 Papež: Dialog mezi náboženstvími ať je naším každodenním úsilím
3.2.21 Modlitba v liturgii
27.1.21 Papež: Ideologie, vydávaná za záchranu lidstva, může přivodit jeho zkázu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2021 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv červen 21
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930    

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti