VaticanNews.va

   27. 9. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.8045
Poslechem z webových stránek.4972
Četbou textů na webových stránkách.7622
Poslechem i četbou.4717


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Papež přijal rezignaci Angela Becciu na práva spojená s kardinálskou hodností

Kongregace pro nauku víry zamítá interkomunio v Německu

Papež: Kdo byl v církvi kanonizován jako první?


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

1.3.2009 

Kdo se bojí ekumenismu?

Milan Glaser

V médiích se zabydlela dezinterpretace papežova vstřícného kroku vůči tzv. lefebvristům a ne každému věřícímu je jasné, jak odpovědět na názory, které kritizují službu Benedikta XVI. a směřování církve, zejména vycházejí-li z církevních kruhů. Autor článku se zavádějícím titulkem ?Popírač holokaustu a církev?, zveřejněném v LN (Tomáš Halík, 21.2.2009), tvrdí dokonce, že ?je na místě klást si otázku?, zda se touto - prý ?uspěchanou velkorysostí? - nevrací do církve ?nebezpečný virus triumfalismu a sektářské intolerance?. Lze na to odpovědět snadno spolu s Janem Pavlem II.: ?Nemějte strach?. Stejně tak totiž není třeba se obávat např. oslabení víry v eucharistii či ve význam služby Petrova nástupce pro jednotu církve, vede-li se ekumenický dialog třeba s protestanty.

Redukovat dialog s tzv. lefebvristy na postoj k popírači hitlerovské genocidy Židů určitě není korektní. A není pravdou ani to, že tento dialog nepřináší žádné plody. Na internetu jsou snadno dostupné údaje o tradicionalistických bratrstvech, která vznikla v posledních několika letech jako instituty plně začleněné do katolické církve. Nejvíce výmluvné jsou v tomto směru údaje o počtech seminaristů z loňského roku ve Francii. Na kněžství se tam připravuje celkem 741 mužů, z čehož 245 tvoří členové celkem pěti tradicionalistických společenství spojených s Římem (Bratrstvo sv. Petra - 60, Komunita sv. Martina - 55, Institut Krista Krále - 50, Kanovníci z Carcassonne - 20 a Institut Dobrého Pastýře v Chartres - 20). Jen 40 z těchto francouzských seminaristů patří k Bratrstvu sv. Pia X. Dialog s tradicionalisty tedy plody přináší. Je to fakt, který je užitečné zopakovat: jedna třetina všech francouzských seminaristů patří ? jak se pohrdlivě říkává ? k tzv. tridenťákům. To je třeba mít na paměti, aby diskuse nenabrala příliš abstraktní rozměr.

Vyplývá z toho, že možná právě ti, kteří se tak úporně snaží jít s dobou, dobu poněkud zaspali, když se zdráhají chápat gesta Benedikta XVI. vůči tzv. lefébvristům. Ostatně i sama historie zde dává nejednu lekci. Původci tzv. reformace byli přesvědčeni, že nabízejí evangeličtější evangelium a tedy původní tradici křesťanství. Nakonec však, bohužel, z oné původní plnosti společenství Kristovy církve něco ztratili. Lidé tehdy nebyli tak úplně jiní než dnes, kdy od posledního koncilu uplynulo už skoro půl století. Není to snad dostatečně dlouhá doba pro podání ruky ke smíru těm, kteří vyjadřují, byť třeba ne vždy srozumitelně či korektně, touhu po kontinuitě církevní tradice, kterou chtějí také žít? Anebo chtějí horliví stoupenci ekumenismu a zároveň kritici papeže zase nějaké to století počkat?

Pod změtí nekompetentních a nezasvěcených hlasů, vyjadřujících se v médiích na toto téma, lze tedy postřehnout projevy určité polarizace, kterou však u nás popisuje většinou jen jedna strana. Řešením zajisté není polarizaci pěstovat. Zraňovat svou přezíravostí a intelektuální arogancí upřímné snahy těch druhých však, bohužel, není vlastnost jedné strany. Obě se umí přesně strefit, což poškozuje celé společenství víry, včetně těch, kteří tento spor nijak pronikavě nevnímají a připadá jim poněkud odtažitý či akademický. Nepřímo se jich ale týká také. A to na zcela jiné rovině než ta - ne vždy všem přístupná - akademická či teologická. Všech se dotýká na rovině pastorační, na níž se konkrétními akty smířlivosti pohybuje Petrův nástupce. Netřeba tyto roviny směšovat, ani oddělovat, ale zdá se, že ta druhá ? pastorační ? byla v médiích poněkud zanedbána.

Vzniká tak rozjitřená atmosféra. Zastřená, ale cílená kritika papežových kroků z církevních kruhů, jistě neprospívá církevní jednotě, nemluvě o problematické teologické udržitelnosti zasévání takových pochyb v Božím lidu. Stávají se jen bezplatným střelivem pro žurnalisty, kteří nesdílejí křesťanskou víru ani morálku, a produkují jen antipatii vůči církvi. Je zde zapotřebí více lásky k nesmrtelným duším druhých. Ty jsou důležitější než jejich leckdy nešťastně laděné názorové postoje, do nichž jsou nezřídka zaháněni arogantní přezíravostí svých odpůrců.

Ve vnitrocírkevní diskusi, nemá-li být úplně mimoběžná, přece nejde o to, neustále si jen vzájemně dokazovat slabiny víry. Nejde o to ponižovat toho, kdo nerozumí tomu, co je úplně nad slunce jasné. Je třeba umět s pokorou přijmout nejen nechápavost druhých, ale také to, že porozumění, kterého se i v té nejmenší podrobnosti ve věci víry dostane mně, je absolutně nezasloužený dar, který nelze předat pouze lidsky. Zároveň to však také neznamená vydat se napospas relativismu, nýbrž držet se prostě církevního magisteria, jehož aktuální podobu prezentuje Petrův nástupce. U něho lze opravdu nalézt širší a přívětivější prostor než poskytují sdělovací prostředky. Vedení církve je totiž ukotveno nahoře. Není řízena jen zdola, třebaže se to tak během každého koncilu může jevit a velmi snadno lze na tomto zdání ulpět i způsoby zcela protichůdnými.

Možnost návratu tzv. lefébvristů do plného církevního společenství vlastně jen docela konkrétně ukazuje ten nejhlubší cíl ekumenického hnutí, kterým je obrácení a návrat k plnému společenství církve, založené na Petrovi. ?Věříme totiž ? praví 2.vatikánský koncil v dekretu o ekumenismu - že jedině apoštolskému sboru, jemuž stojí v čele Petr, svěřil Pán všechno bohatství Nového zákona, aby ustavil jedno Kristovo tělo na zemi, k němuž se potřebují plně přivtělit všichni, kdo už nějakým způsobem k Božímu lidu patří? (UR, 3). To je pravda ekumenického hnutí, kterou žádný papež nezamlčuje.

Pouhá samolibost a tolerance nedovedou Boží lid stmelit, aby skutečně byl Kristovým Tělem. To dovede jenom láska k církvi. A tu nestačí pořád jenom předpokládat. Je třeba ji občas i vyznat a nechat si tak darovat pravou šíři a rozlet víry.



Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
24.10.03 Halík laureátem ceny Kardinála Königa



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nová blahoslavená spojuje kontemplaci s činnou křesťanskou láskou

V Norsku byl po pěti stoletích opět vysvěcen katolický biskup

V Etiopii byly objeveny nejstarší překlady evangelií

Veřejné restaurování Michelangelovy Piety Bandini

Ekvádor nepřijal legalizaci umělého potratu

Papež František oslovil valné shromáždění OSN: Krize jako příležitost

Papež přijal polského prezidenta Andrzeje Dudu

Hledící srdce a konající ruce

Papež vyzval evropské církve k duchovnímu výkladu pandemie

Papež přijal rezignaci Angela Becciu na práva spojená s kardinálskou hodností

“Bůh bydlí v Holandsku” - kniha o životě v sekularizované společnosti

Snažíme se nést kříž společně, říká aleppský františkán, otec Alsabagh

 Nově na webu
Svatý otec: Pandemie ukázala, že nelze žít jeden bez druhého

Publicistika: Adjektivum „apokalyptický“ není pejorativum

Publicistika: Dobytí Říma

Rozhovory: Samaritanus bonus - Odpověď na nově prosazované zákony o eutanazii

Homilie: Přináším přísliby pokoje, nikoli trápení (Jer 29,11)

Archiv zpráv září 20
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930    

Starší zprávy >

Náš tip

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása