VaticanNews.va

   11. 8. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.7721
Poslechem z webových stránek.4818
Četbou textů na webových stránkách.7374
Poslechem i četbou.4531


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Italský biskup “zrušil” křestní a biřmovací kmotrovství

Křest udělovaný pozměněnými svátostnými formulemi je neplatný

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

26.2.2012 

V zajetí odborníků

Ondřej Krajtl

Lidové rčení praví, že „Co Čech, to muzikant.“ Zlé jazyky k národní charakteristice připojily dvě další položky, a to že „každý Čech rozumí skvěle dvěma věcem - fotbalu a pivu.“ V posledních několika měsících se tuzemská národní odbornost opět rozšířila, alespoň podle mediálních projevů i hospodských tlachů. Najednou všichni tak nějak rozumí historii a fungování církví s jejich (ne)potřebou restitucí majetku.

Je to zvláštní paradox současnosti. Na jedné straně stále více osobního rozhodování přenecháváme dobrovolně i nedobrovolně odborníkům, vzdělancům s příslušným diplomem. Na straně druhé nepochybujeme o své schopnosti vykládat spletitosti českých i světových dějin nejčastěji na základě vzpomínek na školní hodiny dějepisu, náhodně přečtený článek či televizní dokument. Jen bezmeznou vírou ve vlastní schopnosti si lze vysvětlit tu záplavu komentářů o Bílé hoře, Karlu IV. či Josefu II. a Marii Terezii, Antonínu Koniášovi nebo husitech z úst a klávesnic ekonomů, inženýrů a dalších.

Pomiňme fakt, že mezi historiky samotnými se vedou dost často ostré spory o interpretaci celých epoch, osobností i některých historických jevů, že nejen ve středověku existuje výrazný rozdíl mezi lidovou kulturou a kulturou vzdělaných intelektuálů, který dnes prakticky přehlížíme. Řada historiků upozorňuje, že například mezi námi a tolik oblíbenou Bílou horou - symbolem národního utrpení a vůbec tragédie - neleží jen čtyři století, vzdálenost není pouze v čase, ale také v mentalitě, v myšlení, v chápání světa a sebe sama. Nesrovnáváme tedy sami sebe se svými méně rozvinutými a informacemi tolik neobtíženými předky, nýbrž porovnáváme dva téměř úplně cizí světy a kultury, asi jako kdybychom vedle sebe položili Hirstova vycpaného žraloka a maorský kyj kotaite.

Za takového stavu je nezodpovědné a směšné vést historické analogie ve stylu „jak to bylo tehdy, bude to i dnes“. Případné souvislosti a vztahy, které existují, je nutné hledat na mnohem hlubší úrovni, což je ovšem náročná práce vyžadující studium pramenů a primární literatury, nikoli jejich pouhé mediální přežvýkání.

Zdaleka ne jediným, ale zatím posledním smutným případem selektivní historické slepoty a neznalosti v tuzemském prostoru je poslanec ČSSD František Bublan, kdysi katolický duchovní, který na svém blogu (http://jdem.cz/t4gp6) řeší smysl církevních restitucí a historickou úlohu církve. Ze všech různých nesmyslů a polopravd se jedno souvětí dotýká právě poznání minulosti: „Z historie víme, že spojení trůnu a oltáře neprospělo ani jedné straně, stejně tak období církevního rozmachu, spojeného s majetkovou mocí vedlo jenom k úpadku a vzniku reformního úsilí, ale také zrodilo mnoho významných osobností, které hledaly cesty k pramenům a kořenům křesťanství.“ Zkusme si tato slova rozebrat.

Za prvé: Co víme z historie? Bohužel mnohem méně, než bychom měli a chtěli. Chybějící a nesrozumitelné prameny, ovlivněné záměrem pisatele, špatná interpretace a účelová dezinterpretace, to vše by mělo vést k velké obezřetnosti při hodnocení toho, co vlastně z historie skutečně víme. Za druhé: Spojení trůnu a oltáře neprospělo ani jedné straně? Na straně trůnu přece o výhodnosti spojení s oltářem nemůže být pochyb - udržování statu quo, posilování a šíření státní ideologie… Protiargumentace náhodným výčtem - předkřesťanský Řím, císař Konstantin, anglikánská církev. Za třetí: Období církevního rozmachu spojeného s majetkovou mocí vedlo jenom k úpadku a vzniku reformního úsilí? Bráno od konce - z logiky větné stavby vyplývá, že reformní úsilí je úpadek. To snad autor nemyslel vážně. A dále - z čeho asi tak vznikla většina hmotného i nehmotného kulturního dědictví uplynulých několika staletí, co tvoří jeden z pilířů evropské filozofie a vzdělanosti? Snad ani není třeba odpovídat.

Zatímco František Bublan představuje prototyp nadšených amatérských vykladačů historie s minimem kritického myšlení a vzdělání, jeho stranický kolega Jiří Paroubek při výkladu nejnovějších církevních dějin přidává ještě jeden element, kterým je účelová manipulace s fakty. V článku na serveru VašeVěc.cz s mnohoslibným názvem Jak rozumět jmenování Dominika Duky kardinálem (http://jdem.cz/t4gy6) spojuje jmenování kardinála Duky se snahou o rozkradení tuzemského církevního majetku a změnou orientace papežské zahraniční politiky - ústup zájmu o Latinskou Ameriku a Afriku, více péče o Evropu. Své spekulace postavil na následujícím tvrzení: „tentokrát žádný kardinálský klobouk nešel do Latinské Ameriky. Proč asi tentokrát ostrouhal kontinent, který polský papež označoval jako ‚světadíl naděje‘? […] Nedostalo se ani na černou Afriku. A ta je přitom prioritním cílem katolické pozornosti i charity - jako světové centrum lidského utrpení a bídy v důsledku ozbrojených konfliktů, hladu a nemocí.“

Poslanec Paroubek v tomto případě buď schválně překrucuje skutečnost nebo daná fakta interpretuje svým vlastním způsobem, případně neumí pracovat s internetem. Po zadání příslušných klíčových slov do internetového vyhledávače by totiž okamžitě musel narazit na seznam nově jmenovaných kardinálů na serveru zpravodajské agentury Reuters (kterou snad nelze podezírat z podjatosti a neprofesionality, když tak Jiří Paroubek hodnotí Českou televizi, viz zde: http://jdem.cz/t4gz9): Mezi osmnáct nových kardinálů patří jeden Brazilec, jeden Ind, jeden Číňan. Zbylých patnáct jmen je roztroušeno po celém světě a ano, opravdu jich nejvíc pochází z Evropy. Řada z nich totiž zastává vysoké funkce ve vatikánských úřadech. Tolik tedy k odbornosti a důvěryhodnosti hlasů v tuzemském veřejném prostoru.

Člověk nemusí být specialistou na vše, co chce komentovat, pokud se tak ale rozhodne učinit veřejně, musí být připraven nést následky a případnou kritiku. Pro mne jakožto příležitostného publicistu jsou dva výše zmíněné případy připomínkou, že nemám patent na rozum, nemusím a nemám se vyjadřovat ke všemu. A vlastně to souvisí i se začínající postní dobou - ochotou nechat se vést Duchem svatým a postit se. Postit se například i ve veřejných prohlášeních a nárocích na pravdu.



Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
9.8.20 Čeho se bát a čeho ne
2.8.20 O normalizaci hysterie    
26.7.20 Covid obnažil náš nedostatek víry
19.7.20 Jedině Pravda je milosrdná
12.7.20 O misionáři a sexuologii



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež pokřtil dvě děvčátka ze Středoafrické republiky

Nebýt němými hlasateli, říká nový misijní biskup Mongolska

Nestyďme se křičet jako Petr: Pane zachraň mě!

Náš život je milostí Ducha svatého povolán stát se modlitbou

Papež: Hume byl ušlechtilá duše ve službách míru

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Křest udělovaný pozměněnými svátostnými formulemi je neplatný

Papež: Užití atomovové energie k válečným cílům je nemorální

Papežský reskript o jurisdikci východních katolických patriarchů pro Arábii

Svatý otec provedl personální obměnu Ekonomické rady

Papež: Církev není znalkyní prevencí či terapií pandemie

Maronitský patriarcha prosí o pomoc

 Nově na webu
Svatý otec: Ježíš je podaná ruka Otcova

Publicistika: Čeho se bát a čeho ne

Publicistika: Klimatické změny v minulých dobách

Rozhovory: Kardinál Koch: Ekumena dnes potřebuje především vědět, kam chce dojít

Homilie: Přináším přísliby pokoje, nikoli trápení (Jer 29,11)

Archiv zpráv srpen 20
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Starší zprávy >

Náš tip

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása