Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. V neděli v půl šesté večer zahájil Svatý otec mši svatou v lateránské bazilice, která, jak sám v poledne připomněl, je katedrálou římské diecéze, a touto eucharistií se tak slavnostně ujímá jejího pastoračního vedení. Dnešní bohoslužba je proto také výrazem semknutí celé římské diecéze.

V jejím čele stojí vedle jejího biskupa, papeže Františka, generální vikář, jímž je kardinál Agostino Vallini, jeho zástupce (vicegerente) arcibiskup Filippo Iannone a dalších šest pomocných biskupů. Římská diecéze má 334 farností, 764 kněží, 119 stálých jáhnů, dalších 145 kněží římské diecéze působí v zahraničních misiích. Kromě toho v diecézi působí dalších 689 kněží z jiných diecézí a také 30 tisíc řeholníků a řeholnic. Diecéze poskytuje denně více než 11 tisíc jídel a přístřeší 600 bezdomovcům v 36 charitních centrech za pomoci několika tisíc dobrovolníků. Město Řím má 2 miliony 850 tisíc obyvatel.

Lateránská bazilika, tedy bazilika sv. Jana na Lateránu dnes nemohla pojmout všechny účastníky odpolední eucharistie, kteří proto sledovali bohoslužbu na nádvoří před bazilikou. Papež František ve své homilii rozjímal o trpělivosti Božího milosrdenství v souvislosti s evangeliem o nevěřícím Tomášovi a mimo jiné řekl:

„Chtěl bych zdůraznit jeden další prvek: trpělivost Boží se v nás musí setkat s odvahou vrátit se k Němu, ať už v našem životě došlo k jakémukoliv pochybení, jakémukoliv hříchu. Ježíš vybízí Tomáše, aby vložil ruku do Jeho ran v rukou a nohou a do otevřeného boku. Také my se můžeme dotknout Ježíšových ran, můžeme se Jej skutečně dotknout. Dochází k tomu pokaždé, když s vírou přijímáme svátosti. Svatý Bernard v jedné krásné homilii říká: „Skrze Ježíšovy rány mohu pít med ze skály a olej z křemene skal (srov. Dt 32,13), tedy chutnat a zakoušet, jak dobrý je Pán“ (O Písni písní, 61,4). Právě Ježíšovy rány nám skýtají bezpečí. Tam se vyjevuje nezměrná láska Jeho srdce. Tomáš to pochopil. Svatý Bernard se ptá: na co mohu spoléhat? Na svoje zásluhy? Avšak, „mojí zásluhou je milosrdenství Boží. Zajisté nebudu mít nouzi o zásluhy, dokud On bude bohatý milosrdenstvím. Bude-li hojné Jeho milosrdenství, budu také já oplývat zásluhami“ (ivi, 5). Důležitá je odvaha svěřit se Ježíšovu milosrdenství, důvěřovat v Jeho trpělivost a vždycky se utíkat do ran Jeho lásky. Svatý Bernard dokonce tvrdí: „Co však říci, hryže-li mne svědomí pro mnohé hříchy? »Kde se rozmnožil hřích, tam se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost« (Řím 5,20)“ (ibid.). Možná si někdo řekne: můj hřích je tak velký, vzdálil jsem se Bohu jako onen mladší syn z podobenství, moje nevěřícnost je jako ta Tomášova, nemám odvahu vrátit se, myslet na to, že Bůh mne může přijmout a dokonce na mne čeká. Bůh však čeká právě na tebe, chce od tebe pouze odvahu vydat se k Němu. Kolikrát jen jsem při své pastorační službě slyšel opakovat: „Otče, mám moc hříchů“ a vždycky jsem vybízel: „Neměj strach, jdi k Němu, čeká na tebe, On všechno zařídí“. Kolik jen světských nabídek slyšíme kolem sebe. Nechme se však uchvátit Boží nabídkou, kterou je pohlazení Jeho lásky. U Boha nejsme čísla, jsme důležití, ba dokonce jsme pro Něho těmi nejdůležitějšími, které má. I když jsme hříšníky, jsme těmi, kdo Mu nejvíce leží na srdci.“

PLNÉ ZNĚNÍ homilie papeže Františka je ZDE

Po mši svaté papež František vystoupil na lodžii lateránské baziliky, odkud ještě krátce oslovil přítomné věřící:

„Dobrý večer, bratři a sestry. Děkuji vám za vaši účast na dnešní mši. Prosím vás, abyste se za mne modlili, protože toho mám velmi zapotřebí. Všem vám děkuji. Jdeme všichni společně vpřed, lid i biskup, stále vpřed s radostí Vzkříšeného Ježíše. On je neustále po našem boku. Pán vám žehnej!“

(mig)