VaticanNews.va

   26. 1. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6459
Poslechem z webových stránek.3962
Četbou textů na webových stránkách.6374
Poslechem i četbou.3749


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Vyvarujme se červotočivé závisti, která je bublinou bez konzistence

Často preferujeme svoji interpretaci evangelia před evangeliem

Prosme o milost vděčnosti za to, že jsme křesťané


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

28.12.2016 

Křesťanská naděje – Abraham, otec věřících a doufajících

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, aula Pavla VI.

Česká sekce RV

(Gen 15,3-6)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Svatý Pavel nám v listě Římanům připomíná velkou postavu Abrahama, aby nám ukázal cestu víry a naděje. Apoštol o něm píše: „Ačkoli už nebylo naděje, on přece doufal a uvěřil, že se stane otcem mnoha národů“ (Řím 4,18); „ačkoli už nebylo naděje, on přece doufal“. Toto pojetí je mocné: i když není naděje, doufám. Takový je náš otec Abraham. Svatý Pavel odkazuje na víru, kterou Abraham uvěřil slovu Boha, který mu sliboval syna. Bylo opravdu třeba doufat, „ačkoli nebylo naděje“, poněvadž to, co Pán oznamoval, bylo nepravděpodobné. Byl přece již starcem skoro stoletým a jeho manželka neplodná. Nebylo východiska! Bůh to však řekl a Abraham uvěřil. Nebylo lidské naděje, protože byl starý a manželka neplodná. On však uvěřil.

S důvěrou v tento příslib se Abraham vydal na cestu, rozhodl se opustit svoji zemi a stát se cizincem, doufal v tohoto „nemožného“ syna, kterého mu měl darovat Bůh, navzdory tomu, že Sářino lůno bylo již takřka odumřelé. Abraham uvěřil, jeho víra se otevírá zdánlivě nerozumné naději. Je to schopnost překračovat lidské úsudky, moudrost a rozvážnost světa i to, co je zdravým rozumem považováno za normální, a věřit v nemožné. Naděje otevírá nové horizonty, uschopňuje snít o tom, co není ani představitelné. Naděje umožňuje vstoupit do temnoty nejisté budoucnosti a kráčet ve světle. Naděje je krásná ctnost, dává nám sílu putovat životem.

Je to však obtížná cesta. A také na Abrahama přijde krize neútěchy. Důvěřoval, opustil dům, svoji zem, své přátele... všechno. Odešel, přišel do země, kterou mu Bůh ukázal, a čas plynul. Cestování v té době nebylo jako dnes, letadlem za pár hodin. Bylo zapotřebí měsíců a let. Čas plynul, ale syn nepřicházel a Sářino lůno bylo stále uzavřeno.

A Abraham, i když neříkám, že ztratil trpělivost, ale stěžuje si Pánu. Také toto se učíme od našeho otce Abrahama: stěžovat si Pánu je způsob, jak se modlit. Někdy, když zpovídám, slýchávám: „Stěžoval jsem si na Pána...“ a odpovídám: „Stěžuj si! Vždyť on je otec!“. Stěžovat si Pánu je způsob modlitby, to je dobré. Abraham si Pánu stěžoval slovy: „Pane, Hospodine, [...] nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer“ (tedy správce Abrahamova domu). Abraham dodal: „Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu. A Pán mu odpověděl takto: »Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit.« Vyvedl ho ven a pravil: »Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat« - a dodal: »Tak četné bude tvé potomstvo«. Abrahám znovu Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého“ (Gen 15,2-6).

Scéna se odehrávala v noci, venku byla tma, ale také v Abrahamově srdci byla temnota zklamání, malomyslnosti, svízele doufat dál v něco nemožného. Praotec je nyní ve velmi pokročilém věku, zdá se, že už nestihne mít dítě a jeho služebník zdědí všechno.

Abraham se obrací k Pánu, ale Bůh, třebaže je přítomen a mluví s ním, jakoby se vzdaloval a jakoby neměl dodržet svoje slovo. Abraham se cítí osamocen, je starý a znavený, visí nad ním hrozba smrti. Jak má dál důvěřovat?

A přece, tato jeho stížnost je formou víry, je modlitbou. Abraham navzdory všemu dál věří v Boha a doufá, že se něco může stát. Proč by se jinak obracel k Pánu, stěžoval si a připomínal Mu Jeho sliby? Víra není jenom ticho, které akceptuje všechno bez odpovědi, naděje není jistota, která tě zabezpečí před pochybnostmi a rozpaky. Nezřídka je naděje temnotou, ale naděje tam je a vede tě vpřed. Víra je také zápas s Bohem a představuje Mu naši hořkost bez „zbožných“ fikcí. Kdosi mi řekl: „Hněval jsem se na Boha a řekl jsem mu to a ono...“ – odpověděl jsem „Ale On je otcem, On tě chápe: jdi v pokoji!“ Tuto odvahu je třeba mít! Toto je naděje. A naděje znamená také nemít strach vidět realitu takovou, jaká je, a přijmout její protivenství.

Abraham se tedy ve víře obrací k Bohu, aby mu pomohl dále doufat. Je zajímavé, že neprosí o syna, nýbrž o pomoc, aby mohl dále doufat. Modlí se, aby měl naději. A Pán odpovídá a zdůrazňuje svůj nepravděpodobný příslib: tvůj služebník nebude tvým dědicem, nýbrž tvůj vlastní syn, narozený z Abrahama, zrozený z něho. U Boha se nic nezměnilo. Nadále poukazuje na to, co již řekl, nenabízí Abrahamovi záchytné body, aby měl pocit bezpečí. Jeho jedinou jistotou je důvěřovat v Pánovo slovo a nadále doufat.

A znamení, které Bůh dává Abrahamovi, je pokyn, aby věřil a doufal dál: „Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy [...] Tak četné bude tvé potomstvo“ (Gen 15,5). Příslib dosud trvá, něčeho se v budoucnu ještě lze nadát. Bůh vyvádí Abrahama ven ze stanu, ale ve skutečnosti z jeho omezených vizí, a ukazuje mu hvězdy. Víra se musí umět dívat očima víry. Jsou to jenom hvězdy, které mohou vidět všichni, ale pro Abrahama se mají stát znamením věrnosti Boha.

A toto je víra, cesta naděje, kterou se má každý z nás ubírat. Když i nám zůstane jako jediná možnost pohlédnout na hvězdy, pak je čas důvěřovat Bohu. Nic není krásnějšího. Naděje neklame.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
22.1.20 Papež: Pohostinnost je důležitá a také ekumenická ctnost
22.1.20 Týden modliteb za jednotu křesťanů
15.1.20 Papež: Učiňme ze svých domovů bratrská večeřadla
15.1.20 O Skutcích apoštolů - »Pavel přijímal všechny, kdo k němu přicházeli«
8.1.20 Papež: Pokud se necháš uchvátit Pánem, sám budeš chtít rozdávat druhým.



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež k Římské rotě: Svatá křesťanská manželství nevytvářejí pastýři, nýbrž Duch svatý

Svatý otec: Naší povinností je plnit přednostní přání Boha spasit všechny

Prezident Iráku na audienci u papeže Františka

Zvolen nový děkan a víceděkan kardinálského kolegia

Papež se setkal s viceprezidentem USA

Vyvarujme se červotočivé závisti, která je bublinou bez konzistence

Život se stává příběhem – poselství ke Světovému dni sdělovacích prostředků

Papež uznal mučednictví dalších obětí guatemalské diktatury

Svatý stolec pléduje pro udržení živého plamene dialogu na mezinárodní scéně

Vyšel výbor papežových výkladů Janova evangelia

Obnovena mezinárodní důvěryhodnost Finančního dozorčího úřadu

Monastický život cisterciáků přitahuje mladé Vietnamce

 Nově na webu
Svatý otec: Každá křesťanská komunita má ze svých darů co nabídnout druhým

Publicistika: Krajem františkánských prvomučedníků v jubilejním, osmistém roce

Publicistika: Příspěvek do diskuse o kněžském celibátu v synovské poslušnosti papeži

Rozhovory: Eucharistie a evangelická Večeře Páně nejsou totéž,

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv leden 20
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Starší zprávy >

Náš tip

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu

Admirabile signum