Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   28. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Homilie

  

29.10.2004 

Dialog s ateisty

Myšlenka k 31. neděli v mezidobí/C; 31.října 2004

Tomáš Špidlík

?Hrozný nesmysl ? dialogovat s ateisty!?, řekl jeden kněz druhému, který se právě vrátil ze zasedání křesťanů s nevěřícími. Ten druhý tam byl skoro jakoby úřední zástupce biskupské konference. Ale to ho v očích druhého nijak neospravedlňovalo. Pokračoval v důvodech své dialektiky důsledně: ?První princip našeho křesťanského života a poznání je Bůh. Když někdo existenci Boží popírá, co ještě můžeme s ním mít společného?? ? ?Děti?, odpověděla jedna žena, která má nevěřícího muže. Kněz naštěstí děti nemá, proč tedy dialogovat s ateisty? Je to vůbec možné? A je-li to možné, je to užitečné? Vede to k něčemu dobrému?

Abychom se zastali prvního kněze, který měl poslání skoro úřední, musíme se nejdříve pokusit rozlišit různé druhy dialogů. Pokusíme se je vysvětlit, i když nevím dobře, jaká jim dát jména.

Na prvním místě bych zdůraznil, že nedialogují systémy, ale lidé. Nemůže spolu rozmlouvat ateismus a křesťanství, -ismy nemluví a neustupují. Ale, co když se setkají lidé, kteří je vyznávají? Každé setkání už je samo v sobě jistý dialog, který ovšem může zůstat minimální. Je ovšem vždycky nutný. Nazval bych tento první stupeň dialogem silniční dopravy. Jedou dvě auta, jedno dovrchu, druhé dolů. Dohoda je alespoň v tom, že se oba šoféři drží pravé strany silnice, aby do sebe nevrazili. Něco podobného se děje i ve státech, které mají občany věřící a nevěřící. Vláda, která má zájem na tom, aby udržela pořádek a zájem státu, ustanoví takové nařízení, aby si věřící věřili a nevěřící nevěřili, bez srážek a tedy i bez obecné škody.

Druhý stupeň dialogu se podobá tomu, co je společná cesta vlakem. Věřící jede do Prahy a nevěřící sedí vedle něho. Proč by jeden nepomohl druhému zvednout těžké zavazadlo? Proč by mladší nepopustil místo staršímu bez ohledu na jeho náboženské vyznání? Je to maličkost, ale provede-li se tento postoj důsledně, znamená už opravdu mnoho. Vždyť lidé, kteří žijí na stejném místě mají opravdu mnoho společných zájmů. Staví na stejném sídlišti. Musí tedy stavět tak, aby jeden druhému nebořil střechu nad hlavou. Sejdou-li se někdy na stejném zasedání, výměna názorů by neměla mít jiný smysl, než stanovit právě co nejvíc toho, co je společný zájem a kde jsou hranice. Tento společný zájem ovšem vrůstá při neštěstí, v nebezpečí. Při požáru vynášíme z domu nemocného a nikoho nenapadne se ho ptát na jeho přesvědčení. Není potřeba být škarohlídem k tomu, abychom si nevšimli, v jak nebezpečné době žijeme, ekologicky, politicky, sociálně. Tím silnější by tedy mělo být dnes hledání společných zájmů a vzájemné respektování.

Ale dialog může pokračovat dále. Při hledání společného se ovšem objeví i rozdíly. Jsou ty rozdíly nepřekonatelné? Začne se diskutovat a jeden se snaží druhého přesvědčit. V účinnost diskusí věřila např. scholastická výchova a zaváděla mnoho veřejných a soukromých diskusí k lepšímu poznání pravdy. Důvody se podávaly ve zvláštních formách, aby byly jasné a neodbočovaly od tématu.

Nezdá se však, že bychom dnes příliš věřili v účinnost diskusí. Snadno degenerují, stanou se z nich hádky a vyčítání, překřikování, a jak se všechny tyto nectnosti dialogu jmenují. Když se naopak dělají dobře, mají tu výhodu, že lépe poznáme mínění protivníkovo, že se snažíme vžít do jeho myšlení. Tím padne mnoho předsudků a nedorozumění.

Ale pokud jde o zásadní rozdíl mezi věřícími a nevěřícími, o víru v Boha, tam ovšem síla argumentace přestává. Pěkně napsal Werfel ve své Písni o Bernardetě toto motto: ?Ti, kdo věří v Boha, žádné důvody nepotřebují, těm pak, kdo v Boha nevěří, žádné důvody nepomohou?.

Nač tedy diskutovat s ateisty? Není to ztráta času? Řekli jsme hned na počátku: Nediskutujeme s ateismem, ale s ateisty, tj. s živými, konkrétními lidmi. Kromě toho cíl diskuze nemůže být rozbourat někomu systém pravd, které přijal a nahradit jej jiným systémem, přijatým od nás. I kdyby to byl systém křesťanský, bylo by to stále jisté zotročení ducha.

Pravou diskusi nejlépe charakterizoval už ve starověku Sokrates. On sám se přirovnával ve filosofii k porodní babičce, která pomáhá na svět dítěti, které už tu je, ale bylo skryté. Tak jsou také v každém člověku skryté pojmy krásy, dobra, pravdy. Člověk je cítí, ale nedovede je vyjádřit. Je vděčen tomu, kdo mu pomůže, aby se vyjádřil.

Platí-li tento princip ve filosofii, tím víc platí v otázce o víře v Boha. Každý člověk totiž v hloubce srdce touží po dobrém, po krásném, po lásce; každý chce žít a zvítězit nad smrtí. Nemůže být doopravdy šťastným, dokud neuvěří, že je tato touha uskutečnitelná, že dobro, pravda, krása, věčnost existují. Mají jedno společné jméno: Bůh.

Nevěřící jej popírají. Skutečně nevěří? Pak mají smutný, nejsmutnější pohled na život. Nebo věří v život a v dobro, ale myslí, že se to dá uskutečnit jenom na chvilku, jen v přeletu. To je ovšem ještě smutnější. Věřit v dobro, které netrvá, je jako stvět dům, který nám za chvilku spadne. Jaká je tu chuť do práce?

Křesťan tedy musí dialogovat s nevěřícími, ne aby se s nimi přel o neskutečné pojmy, ale aby jim ukázal to, co je samé může zachránit a co jim může dát smysl v životě. Naučit je, aby slyšeli, že i v nich mluví Boží hlas a že i pro ně platí slova žalmu: ?Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte své srdce? (Ž 94,7).

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti