VaticanNews.va

   24. 8. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5983
Poslechem z webových stránek.3722
Četbou textů na webových stránkách.6002
Poslechem i četbou.3527


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Soud zamítl odvolání kardinála Pella

G. Weigel: Proces proti kardinálu Pellovi připomíná časy stalinismu

Nový Gibsonův film „Vzkříšení“ vyjde na Velikonoce


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

23.5.2019 

Evangelium učí, že problémy se v církvi neřeší podle připraveného receptu

Homilie papeže při mši sv. pro Caritas Internationalis, 23. května, baz. sv. Petra

Česká sekce RV

Boží Slovo v dnešním čtení ze Skutků apoštolů popisuje první velké církevní shromáždění v dějinách. Nastala neočekávaná situace: pohané přicházeli k víře. A vyvstala otázka, zda se musejí stejně jako ostatní přizpůsobit také všem starozákonním normám? Bylo třeba přijmout obtížné rozhodnutí, a Pán už nebyl mezi nimi. Naskýtá se otázka: proč Ježíš nedal žádný pokyn, jak urovnat toto »dlouhé rokování« (Sk 15,7). Stačil by malý náznak apoštolům, kteří s Ním po léta byli každý den. Proč Ježíš nedal navždy jasná, rezolutní a snadno dostupná pravidla?

To je pokušení efektivismu, tedy takového smýšlení, podle něhož si církev vede dobře, pokud má všechno pod kontrolou, žije bez otřesů a má vždycky uspořádané plány. Je to také pokušení kazuistiky. Pán si takto nepočíná. Neposílá totiž svým učedníkům z nebe nějakou odpověď, posílá Ducha svatého. A Duch nepřináší denní řád, přichází jako oheň. Ježíš nechce, aby církev byla vzorově perfektní, měla zalíbení ve vlastní organizaci a ve schopnosti bránit svoje dobré jméno. Ubohé místní církve, pachtící se organizováním, plánováním ve snaze mít všechno jasné a seřazené. To mi působí bolest. Ježíš nežil takto, nýbrž na cestě a bez obav ze životních otřesů. Naším životním programem je evangelium. V něm je všechno. Učí nás, že se problémy neřeší podle připraveného receptu a víra není cestovní mapa, nýbrž »cesta« (Sk 9,2), kterou se jde společně, vždycky společně a s důvěrou. Vyprávění Skutků podává tři podstatné prvky putující církve: pokoru naslouchání, charisma celku a odvahu k odříkání.

Začněme od konce, od odvahy k odříkání. Výsledek onoho velkého rokování nespočíval v  nařízení něčeho nového, nýbrž ve zřeknutí se něčeho starého. První křesťané se však nezříkali nicotných věcí. Šlo o důležité náboženské tradice a předpisy, drahé vyvolenému lidu. Ve hře byla náboženská identita. Nicméně rozhodli, že Pánova zvěst je prvořadá a cennější než vše ostatní. Kvůli misjinímu poslání a aby bylo transparentně a věrohodně zvěstováno každému, že Bůh je láska, je možné a nutné zříci se takových lidských přesvědčení a tradic, jež jsou spíše na překážku než ku pomoci. I nám je zapotřebí společně objevit krásu zřeknutí, především v nás samotných. Svatý Petr říká, že Pán »vírou očistil srdce« (Sk 15,9). Bůh očišťuje, Bůh zjednodušuje a často umožňuje růst tím, že odnímá, nikoli přidává, jako to děláme my. Pravá víra očišťuje od lpění. K následování Pána je zapotřebí kráčet hbitě, k čemuž je třeba se oprostit, i když to přichází draho. Jako církev nejsme povoláni k podnikatelským kompromisům, nýbrž evangelnímu rozmachu. A při očišťování a reformě je třeba se vyhnout určitému šelmovství, tedy fingování změny s cílem, aby se ve skutečnosti nezměnilo nic. K tomu například dochází ve snaze jít s dobou, kdy se povrch trochu nalíčí šminkami kvůli zdání mladosti. Pán nechce kosmetické úpravy, chce obrácení srdce, vedoucí skrze odříkání. Vyjití ze sebe je základem reformy.

Podívejme se, k čemu došli první křesťané. Odvážili se zřeknutí, počínaje pokorou naslouchání. Cvičili se v nezájmu o sebe. Vidíme, že každý nechává mluvit druhého a je ochoten změnit vlastní přesvědčení. Naslouchat umí pouze ten, kdo nechá hlas druhého opravdu vstoupit k sobě. A když roste zájem o druhé, zvyšuje se nezájem o sebe. Pokornými se stáváme, vydáme-li se cestou naslouchání, jež se zříká snahy potvrzovat sebe a rezolutně prosazovat vlastní ideje ve snaze o dosažení konsenzu za každou cenu. Pokora se rodí, když se namísto mluvení, poslouchá; když se ustoupí ze středu. Roste se pokořeními. To je cesta pokorné služebnosti, kterou se vydal Ježíš. A  na tuto cestu činorodé lásky sestupuje a směřuje Duch.

Pro toho, kdo chce jít cestami lásky, označuje pokora a naslouchání ucho obrácené k maličkým. Pohleďme opět na první křesťany: všichni mlčí, aby naslouchali Barnabášovi a Pavlovi. Ti dorazili jako poslední, ale je jim umožněno vyprávět o všem, co jejich prostřednictvím vykonal Bůh (srov. v.12). Vždycky je důležité naslouchat hlasu všech, zejména maličkým a posledním. Ve světě mluví ten, kdo má více prostředků, ale mezi námi tomu tak není, protože Bůh se rád zjevuje skrze maličké a poslední. A každého žádá, aby na nikoho neshlížel dolů. Hledět na nějakého člověka shora dolů je dovoleno pouze v případě, že se mu pomáhá povstat. Jedině v tomto případě, jinak ne.

A nakonec naslouchání životu: Pavel a Barnabáš vyprávějí zážitky, nikoli ideje. Takto rozlišuje církev; nikoli před kompjuterem, nýbrž před realitou lidí. Diskutuje se o idejích, avšak situace se rozlišují. Lidé jsou dřív než plány. Skromným pohledem hledat v druhých Boží přítomnost, jež nespočívá ve velkoleposti toho, co děláme, nýbrž v nepatrnosti chudých, které potkáváme. Nedíváme-li se přímo na ně, budeme nakonec vidět jenom sami sebe a učiníme si z nich nástroje sebepotvrzení, používáme druhé.

Od pokory naslouchání k odvaze zřeknutí, všechno vede charismatem celku. V diskusi prvotní církve totiž jednota vždycky převládá nad rozdíly. Každý upřednostňuje nikoli své vlastní záliby a strategie, nýbrž je a cítí se být Ježíšovou církví, shromážděnou kolem Petra, v lásce, která nevytváří uniformitu, nýbrž komunitu. Nikdo nevěděl všechno, nikdo neměl celek charismat, nýbrž každý měl charisma celku. To je podstatné, protože nelze prokazovat dobro doopravdy a nemít se doopravdy rádi. Jaké bylo tajemství oněch křesťanů? Měli odlišné vnímání i zaměření, byli rovněž silnými osobnostmi, ale byla tu síla mít se rádi v Pánu. Vidíme to na Jakubovi, který ve chvíli, kdy bylo třeba vyvodit závěry, říká jen několik svých slov a cituje mnoho Božího Slova (srov. Sk 15,16-18). Nechává mluvit Slovo. Zatímco hlasy ďábla a světa vedou k rozdělení, hlas Dobrého Pastýře utváří jediné stádce. A takto se komunita zakládá na Božím Slovu a zůstává v Jeho lásce.

»Zůstaňte v mé lásce« (Jan 15,9) – žádá Ježíš v evangeliu. Jak to udělat? Je třeba být nablízku Jemu, lámanému Chlebu. Pomůže nám, budeme-li stát před svatostánkem a před živými svatostánky, jimiž jsou chudí. Eucharistie a chudí, pevný svatostánek a pohyblivé svatostánky; tam se zůstává v lásce a vstřebává se mentalita lámaného Chleba. Tam se chápe ono „jako“, o kterém mluví Ježíš: »Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás« (tamt.). A jak miloval Otec Ježíše? Tím že mu dal všechno a nic si nenechal pro sebe. Říkáme to v Krédu: »Bůh z Boha, světlo ze světla« - dal mu všechno. Když se však zdráháme dávat a na prvním místě bráníme svoje zájmy, nenapodobujeme toto Boží jako a nejsme svobodnou a osvobozující církví. Ježíš žádá, abychom zůstali v Něm, nikoli ve svých idejích; abychom vyšli z nároku kontrolovat a řídit; žádá nás, abychom druhým důvěřovali a dávali se jim. Prosme Pána, ať nás osvobodí od efektivismu, zesvětštění, od subtilního pokušení klanět se sobě samým a svojí vlastní dovednosti, obsesivní organizaci. Prosme o milost přijímat cestu, kterou ukazuje Boží Slovo: pokoru, společenství a odříkání.

 

Přeložil Milan Glaser



Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
8.7.19 Papež: Migranti jsou především lidé, nikoli sociální otázky
8.7.19 Slabším a zranitelnějším je třeba pomoci
29.6.19 Ježíš nechce, aby křestané byli duchovní zpravodajové, nýbrž svědkové – kázal papež
23.6.19 Papež slavil liturgii Božího Těla: Láska činí velké věci s maličkostmi
16.6.19 Trojice není teologická svízel, nýbrž skvostné tajemství Boží blízkosti



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Jednání vietnamské delegace na vatikánském státním sekretariátu

Tvář Amazonie očima dlouholetého misionáře

Papež František se soukromě zúčastnil mše svaté u hrobu sv. Pia X.

Arcibiskup Gallagher: Neživit nacionalistické ani europeistické extrémismy

G. Weigel: Proces proti kardinálu Pellovi připomíná časy stalinismu

Arcibiskup Jurkovič: Pouť papeže do Japonska bude voláním po míru

Historická poutní cesta do Říma kandiduje na zařazení do fondu světového dědictví UNESCO

Polský episkopát o hrozící depravaci dětí ve školách ideologií LGBT

Papež: Víra vytváří nový způsob vztahů mezi Pánovými učedníky

Soud zamítl odvolání kardinála Pella

Papež vyzývá k revitalizaci demokracie: nepřihlížet k tomu, jak elity budují světový řád

Kard. Bassetti: Hledět na migraci z různých perspektiv

 Nově na webu
Svatý otec: O Skutcích apoštolů - »všechno měli společné« (Sk 4, 32)

Publicistika: O alternativních dějinách člověka

Publicistika: Nevinná krev vylitá na cesty světa

Rozhovory: Přípona –ismus většinou nevěstí nic dobrého

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv srpen 19
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031 

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru