VaticanNews.va

   1. 4. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6764
Poslechem z webových stránek.4139
Četbou textů na webových stránkách.6606
Poslechem i četbou.3894


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Pán nás volá ze svého kříže, abychom opět nalezli život

Dekret Kongregace pro bohoslužbu o slavení Velikonoc

Mimořádná pobožnost v čase epidemie – Urbi et Orbi


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Reportáže, reflexe, sloupky 

11.9.2019 

Bez průtahů a zbytečných řečí

Za otcem Josefem Koláčkem S.I.

Johana Bronková

V úterý 10. září v podvečer povolal Pán života na věčnost otce Josefa Koláčka. Prvního září oslavil devadesátku. Posluchačům Vatikánského rádia jistě netřeba velkého představování. 35 let stál v čele české sekce papežského rozhlasu, překladatel, spisovatel s duší básníka, znalec latiny ze staré školy, pro něhož nebylo obtížné zajít o dům vedle do jezuitských archivů a jedinečné dokumenty zakomponovávat do historických novel o životě svých řádových spolubratří. Jeho životní cesta zrcadlila a doprovázela osudy církve v naší zemi. Jako novic zažil v padesátém roce razii v klášterech, která znamenala konec mužských řeholních společenství, potom vojenská služba v PTP, civilní zaměstnání a konečně v roce ´68 tajné svěcení z rukou biskupa Felixe Davídka. Odchod do Rakouska, dvouletá studia teologie v Innsbrucku a pak už Řím a práce v rádiu, ve snaze zprostředkovat doma hlas z centra církevního života, překlady dokumentů a každodenní kronika papežského magisteria. Dalo by se jistě mnoho mluvit o různých lidech, které podporoval a podpíral po pádu železné opony. O návštěvách v redakci, vždy s vřelostí uhoštěných slivovicí a výtečnou belgickou čokoládou.  Dovolte mi ale, abych na něj zavzpomínala ještě z jiné perspektivy, tak jak jsem ho znala přes dvacet let, z nichž jistě polovinu v každodenním kontaktu v redakci, kam mě sám přivedl a přesvědčil, abych zůstala.

Byl člověkem řádu. Snad ho dvacetileté čekání na život, k němuž se v mládí rozhodl, upevnilo v přesvědčení, že řád je životodárný. V době, kdy se leckdo snažil řád rozvolňovat a rozpouštět hranice mezi řádem a světem, v naivním přesvědčení, že právě to svět potřebuje, otec Koláček nikdy nepolevil.

Nesnášel jakékoli formy schůzování. Italský výraz „riunione”, v jehož základu je unie, sjednocení, důsledně vyslovoval jako „ruinione”, novotvar, odvozený od slova ruina, ruinovat. Jako člověk se zkušeností doby stalinismu i pokusů o jeho „opravy”, byl alergický na prázdné fráze. Dokázal s lomozem odejít, když plkání překročilo míru únosnosti, praštit do stolu, když slyšel nehorázně urážet pravdu, o níž byl přesvědčen. Podobně také předběhl svou dobu, když velmi brzy začal místo slovesa „informovat” používat jiné: Jdeme se „uniformovat”, říkával.

Z duše zavrhoval výsledky některých vědeckých disciplín, zejména psychologie nebo sociologie. Považoval je za pavědy. Nebylo to ovšem z pohrdání vědou nebo poznáním, ani v nejmenším. Právě naopak, po této stránce byl jedním z nejučenlivějších představitelů starší generace, které jsem potkala. Vždycky odhodlaný naučit se nové věci, pokud sloužily. V jádru jeho nedůvěry spočívala hluboká pochybnost o tom, že by pokusy zacházet s člověkem jako s položkou ve statistice mohly být k něčemu užitečné. Vnitřní zápas, o nějž vždycky v duchovním životě jde, tento způsob uvažování prostě vylučuje.

Miloval svůj jazyk, češtinu. Miloval ji natolik, že se někdy svízelnými pokusy o překlad již zaběhlých termínů, dostával na hranici srozumitelnosti. Měl také oblíbená slova: kdekteré „centrum” bylo „ohniskem” a krása úchvatností.

Když se ale do našeho zpravodajského světa snažil vnášet ducha, nešlo o zaumnou rétoriku. Byl vypravěčem, miloval příběh a dramata, zejména ta, která se odehrávají na dně lidské bytosti. Snad nejhlouběji se mi zapsaly vánoční pořady. Nevím už přesně kolikrát se stalo, že jsme ve ztišené atmosféře svátečně vyprázdněného rádia spolu připravovali program na vigilii. Možná nejméně sledovaný ze všech, vždyť každý, kdo mohl, byl u stromečku a štědrovečerní večeře, jiní spěchali na mši. Pro mě to byl ale zvláštní svátek. Otec Koláček totiž míval vyhlédnutou vánoční poezii…  a přednášel ji svým znělým hlasem, který mu Dobrý Bůh zachoval až do konce jeho dní.

Včera ráno jsme se dozvěděli o beznadějné diagnóze, prasklá aorta, s nemožností operovat. Pán zavolal. Otec Koláček odešel ze dne na den, tak jak se svým Pánem žil; s tváří projasněnou, s úsměvem na rtech… ale řádně, bez průtahů a zbytečných řečí…



Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
10.9.19 Zemřel otec Josef Koláček SJ
23.11.16 Otec Josef Koláček převzal Cenu Václava Bendy
23.1.13 Otec Josef Koláček převzal Cenu města Brna
5.7.10 Otec Josef Koláček oceněn biskupy ČR



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Hleďte na Ukřižovaného ve světle vykoupení

Svatý stolec se připojil k italskému státnímu smutku za oběti koronaviru

Aqua fons vitae – nový vatikánský dokument

Kolín nad Rýnem: Bezdomovci dostávají pomoc v semináři

Sbírka pro Svatou zemi se překládá na září

Velikonoce bez poutníků ohrozí existenci křesťanů ve Svaté zemi

Vittorio Messori: Církev vycházející? - spíše zabarikádovaná

Nestyďme se, že jsme v církvi, styďme se, že jsme hříšníci

Pandemie a všeobecné bratrství – nóta Papežské akademie pro život

Sdílejte radost z evangelia s dnešními lidmi, vybízí papež anglické věřící

Stážistka České školy zůstala v Římě: Při učení na dálku je nejdůležitější kreativita

Mytí rukou je v Africe luxus, říká mosambický misionář

 Nově na webu
Svatý otec: Dovolte Božímu Slovu přinést život tam, kde je smrt

Publicistika: Požehnání, které rozčísá temnoty strachu

Publicistika: Koronavirus dnes a zítra

Rozhovory: Nemějte strach

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv duben 20
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu