Čtvrteční nešpory 3. týdne
1. Zazněla nyní druhá část 131. žalmu; je to zpěv, který připomíná hlavní událost dějin Izraele: přenesení archy do města Jeruzaléma.
Autorem tohoto přenesení byl David, jak to dosvědčuje první část žalmu, o níž jsme už rozjímali. Král totiž složil přísahu, že se neubytuje v královském paláci, dokud nenajde příbytek pro Boží archu, znamení přítomnosti Hospodina uprostřed svého lidu (srov. vv. 3-5).
Na tuto přísahu vladaře nyní odpovídá přísaha samého Boha: ?Přísahal Hospodin Davidovi s věrností, kterou neporuší? (v. 11). Tento slavnostní příslib je v podstatě tentýž, jaký udělal Davidovi prorok Nátan jménem Hospodina; týká se budoucího Davidova potomstva, které má stále vládnout (srov. 2 Sam 7,8-16).
2. Božská přísaha však zahrnuje lidské nasazení, takže je pravda, že je podmíněna jedním ?jestliže?: ?Budou-li tvoji synové dbát na mou smlouvu (Ž 131,12). Na Boží příslib a dar, který nemá v sobě nic magického, musí odpovídat věrné a účinnné přilnutí člověka v rozhovoru, který splétá dvě svobody: božskou a lidskou.
V tomto bodu se žalm přemění na zpěv, který velebí úchvatné účinky jak Hospodinova daru, tak věrnosti Izraele. Bude se totiž zakoušet Boží přítomnost uprostřed lidu (srov. vv. 13-14): bude jako jeden z obyvatelů mezi obyvateli Jeruzaléma, jako občan, který prožívá s ostatními občany dějinné události, tímže nabízí moc svého požehnání.
3. Hospodin bude žehnat žním a bude se starat o chudé, aby měli čím ukojit svůj hlad (srov. v. 15); zahalí ochranným pláštěm své kněze a nabídne jim záchranu; učiní, aby všichni věrní žili v radosti a v důvěře (srov. v 16).
Nejintenzivnější požehnání je ještě jednou vyhrazeno Davidovi a jeho potomstvu: ?Zde dám vyrašit rohu Davidovu, rozžehnu svítilnu svému pomazanému. Jeho nepřátele obléknu v hanbu, ale na něm zazáří má koruna? (vv. 17-18).
Ještě jednou, jak tomu bylo už v první části žalmu, vstupuje na scénu ?Pomazaný?, v hebrejštině ?Mesiáš? a tím navazuje Davidovo potomstvo na mesianismus, který v křesťanském čtení nachází plné uskutečnění v postavě Krista. Je užito velmi živých obrazů: David je představen jako výhonek, který mocně roste. Bůh osvěcuje Davidova potomka zářivou lampou, symbolu vitality a slávy; nádherná koruna zpečetí jeho vítězství nad nepřáteli a tedy jeho vítězství nad zlem.
4. V Jeruzalémě, ve chrámě, kde se uchovává archa, a v Davidově dynastii se uskutečňuje dvojí přítomnost Hospodina, ona v prostoru a tato v dějinách. 131. žalm se tedy stává oslavou Boha-Emmanuele, který je se svými tvory, žije vedle nich, prokazuje jim dobrodiní, jen aby zůstali spojeni s ním v pravdě a spravedlnosti. Duchovní těžistě tohoto hymnu je již preludiem k Janovu prohlášení: ?Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi? (Jan 1,14).
5. Zakončíme připomínkou, že počátek této druhé části 131. žalmu obvykle užívali církevní Otcové, aby popsali vtělení Slova v lůně Panny Marie.
Již sv. Irenej vysvětloval s odvoláním na proroctví Izaiáše o Panně, která má porodit: ?Slova: Slyšte tedy, dome Davidův (Iz 7,13) ukazují, že věčný král, kterého Bůh přislíbil Davidovi, ?potomka z tvého roku? (Ž 131, 11), je týž, který se narodil z Panny, pocházeje z Davida. Proto mu přislíbil krále, který se narodí jako ?potomek z tvého rodu?; tento výraz označuje těhotnou pannu. A tedy Písmo svaté... klade a potvrzuje plod lůna, aby hlásalo, že zrození toho, který měl přijít nastane z Panny. Jak právě Alžběta, plná Ducha svatého dosvědčila Marii slovy: ?Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod tvého života? (Lk 1,42). Tak Duch svatý ukazuje těm, kteří mu chtějí naslouchat, že v porodu z Panny, to je z Marie, se naplnilo přislíbení, které Hospodin učinil Davidovi, že mu vzbudí krále z jeho rodu? (Contro le eresie, 3, 21,5: Giá e Non Ancora, CCCXX, Milano 1997, str. 285.)
Překlad Josef Koláček
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
