Svatý otec - podrubrika Angelus
Co bylo pro Marii začátkem, bude pro nás cílem Dnešní liturgie slaví jeden z divů dějin spásy: Pannu Marii, počatou bez poskvrny prvotního hříchu. I ona byla Kristem spasena, avšak zcela mimořádně, protože Bůh chtěl, aby matka Jeho Syna nebyla dotčena ubohostí hříchu již od prvního okamžiku svojí existence. Maria tedy po celý svůj pozemský život byla zbavena poskvrny jakéhokoli hříchu. Anděl ji nazval »milostiplná« (Lk 1,28) a těšila se zvláštnímu působení Ducha svatého, aby mohla stále udržovat dokonalý vztah se svým synem Ježíšem. Byla i Ježíšovou učednicí, matkou i učednicí. Nebyl v ní však hřích. Odloučit se od zesvětštění a hledat Boží království Evangelium této neděle (Mk 1,1-8) představuje postavu a dílo Jana Křtitele. Ten svým současníkům ukázal cestu víry podobně jako ji adventní doba ukazuje nám, kteří se připravujeme přijmout Pánovo Narození. Touto cestou víry je cesta pokání. Co znamená slovo „pokání“? Advent neustále odkazuje k naději Dnes je první adventní neděle, kterou začíná nový liturgický rok. Církev v něm udává rytmus běhu času slavením hlavních událostí Ježíšova života a dějin spásy. Takto, jako Matka, osvěcuje naši existenciální pouť, podporuje nás v každodenních starostech a usměrňuje k definitivnímu setkání s Kristem. Dnešní liturgie nás nabádá k prožívání adventu, prvního a výrazného období liturgického roku, které připravuje na Narození Páně časem očekávání a doufání. Očekávání a naděje. Kralovat znamená sloužit Na dnešek připadá slavnost Ježíše Krista Krále, kterou končí liturgický rok, a velké podobenství, které odhaluje mysterium Krista. On je Alfou i Omegou, začátkem i koncem dějin, a dnešní liturgie se soustředí na „omegu“, tedy konečný cíl. Smysl dějin je srozumitelný při pohledu na jejich vyvrcholení: cíl je také účel. Od Matky Boží se učme podávat ruku chudým V této předposlední neděli liturgického roku nám evangelium podává známé podobenství o hřivnách (srov. Mt 25,14-30). Je součástí Ježíšovy promluvy o posledních časech, po níž bezprostředně následuje Jeho umučení, smrt a zmrtvýchvstání. Absolutizujeme přítomnost, jako bychom nikdy neměli zemřít Promluva před modlitbou Anděl Páně, náměstí sv. Petra O velké naději založené na Kristově zmrtvýchstání Dnešní slavností Všech svatých nás církev vybízí zamyslet se nad velkou nadějí, která je založena na Kristově zmrtvýchvstání. Kristus byl vzkříšen a také my budeme s Ním. Světci a blahoslavení jsou nejspolehlivějšími svědky křesťanské naděje, neboť prožili svůj život v plnosti, mezi radostmi i bolestmi, uskutečňováním blahoslavenství, která vyhlásil Ježíš a znějí v dnešní liturgii (srov. Mt 5,1-12a). Evangelní blahoslavenství jsou totiž cestou svatosti. Zastavím se nyní u dvou z nich, tedy u druhého a třetího blahoslavenství. Principem mravnosti i zbožnosti je láska V dnešním evangeliu (srov. Mt 22,34-40) se jeden znalec Zákona ptá Ježíše »které přikázání je v Zákoně největší« (v.36), to znamená hlavní z celého Božího Zákona. Ježíš odpoví jednoduše: »Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí« (v.37). A hned dodává: »Druhé je podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe« (v.39). Bůh je středem a smyslem života Evangelium této neděle (srov. Mt 22,15-21) nám ukazuje Ježíše potýkajícího se s pokrytectvím svých protivníků. Ti mu zpočátku skládají četné komplimenty, ale potom mu kladou úskočnou otázku, kterou jej chtějí přivést do úzkých a diskreditovat před lidem. Evangelium není rezervováno vyvoleným Podobenstvím o svatební hostině z dnešního evangelia (srov. Mt 22,1-14) načrtává Ježíš plán, který má s lidstvem Bůh. Je to příběh krále, který »vystrojil svému synu svatbu« (v.2) a je obrazem Otce, jenž zamýšlí uspořádat pro celou lidskou rodinu úžasnou slavnost lásky a společenství se Svým jednorozeným Synem. < předcházející další >
| 
