Svatý otec - podrubrika Angelus
Setrvejme u prvního slova Modlitba, kterou nás Pán naučil, slučuje veškeré modlitby, a my se s ní k Otci obracíme v neustálém společenství s bratry. V modlitbě někdy nastupuje roztržitost, ale mnohdy jakobychom cítili touhu po setrvání u prvního slova „Otče“ a vnímali ono otcovství v srdci. Pánova přítomnost vždy urovnává věci v nás V dnešním čtení vypráví evangelista Lukáš o Ježíšově návštěvě v domě Lazarových sester, Marty a Marie (srov. Lk 10, 38-42). Přivítají ho a Marie usedne k jeho nohám, aby mu naslouchala. Nechá všechno stranou, aby byla Ježíšovi nablízku, nechce si nechat ujít žádné z jeho slov. Kdo je můj bližní? Evangelium nám dnes předkládá slavné podobenství o “milosrdném Samaritánovi” (srov. Lk 10, 25-37). Na otázku znalce zákona po tom, co je zapotřebí k získání věčného života, Ježíš vybízí k hledání odpovědi v Písmu: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe.“(v. 27). Existovaly však různé výklady toho, kdo má být považován za “bližního”. Ten muž se skutečně také dále zeptal: “A kdo je můj bližní?” (v. 29). Nato Ježíš odpovídá podobenstvím, které díky evangelistu Lukášovi zanechalo nesmazatelnou stopu v dějinách církve a lidstva. Poslání církve se zakládá na modlitbě, pouti, vnitřní svobodě a chudobě Dnešní čtení z evangelia (srov. Lk 10, 1-12.17-20) nám staví před oči Ježíše, který posílá na misie dvaasedmdesát učedníků ustanovených vedle dvanácti apoštolů. Číslo 72 pravděpodobně odkazuje ke všem národům. V knize Geneze je zmínka o dvaasedmdesáti různých národech (srov. 10, 1-32)... Ježíš chce, abychom byli nadchnuti Jím a evangeliem V dnešním evangeliu (Lk 9,51-62) začíná svatý Lukáš líčit poslední Ježíšovu cestu do Jeruzaléma, která končí 19. kapitolou. Je to dlouhá, nejen zeměpisná a prostorová, ale i duchovní a teologická cesta k naplnění Mesiášova poslání. Ježíšovo rozhodnutí je radikální a totální, a ti, kdo ho následují, jsou povolání se s ní poměřovat. Laskavost je cit, který buduje církev Promluva papeže Františka před polední mariánskou modlitbou 29. června, nám. sv. Petra. Eucharistie je shrnutím celého Ježíšova života Na dnešek připadá v Itálii a v dalších zemích slavnost Těla a Krve Kristovy, Božího Těla. Evangelium nám prezentuje zázrak s chleby (srov. Lk 9,11-17), který se udál na březích Galilejského jezera. Vzdávám hold synům řecko-katolické církve Papež František před mariánskou modlitbou Regina Caeli, Blaj - Rumunsko. Boží Duch vede nás a církev Evangelium této 6. neděle velikonoční nám prezentuje úryvek z promluvy, kterou pronesl Ježíš k apoštolům při Poslední večeři (srov. Jan 14,23-29). Mluví o působení Ducha svatého a slibuje: »Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já« (v.26). Před blížícím se ukřižováním Ježíš ujišťuje apoštoly, že nezůstanou sami. Bůh nás miluje mnohem více než my sami sebe Dnešní evangelium nás přivádí do Večeřadla, abychom si vyslechli slova, kterými se Ježíš před svým Umučením obrátil ke svým učedníkům v „promluvě na rozloučenou“. Poté co umyl nohy Dvanácti, jim říká: »Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy« (Jan 13,34). < předcházející další >
| 
