Svatý otec - podrubrika Angelus
Prožít Vánoce extrovertně, nikoli roztěkaně Liturgie této čtvrté neděle adventní klade do popředí postavu Marie, Panenské Matky, která se chystá přivést na svět Ježíše, Spasitele světa. Bůh přichází zahrnout celý náš život radostí Tuto třetí neděli adventní nás liturgie vybízí k radosti. Slyšte dobře: k radosti. Prorok Sofoniáš se obrací k hrstce izraelského lidu těmito slovy: »Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero!« (Sof 3,14). Zaplesej, raduj se a jásej – vybízí tato neděle. Obyvatelé svatého města jsou povoláni se radovat, protože Pán »zrušil trest« (v. 15). Konverze je úplná, vede-li k pokornému uznání našich pochybení Minulou neděli nás liturgie nabádala, abychom prožívali advent a očekávání Pána v postoji bdění a modlitby. Dnes, o druhé adventní neděli je nám ukazováno, jakou dát tomuto očekávání náplň, totiž vydat se cestou obrácení, konkretizovat toto očekávání. Všechno může ten, kdo důvěřuje ve všem Bohu Boží Slovo nám dnes prezentuje alternativu. V prvním čtení člověka, jenž na počátku řekl Bohu ne. V evangeliu Marii, která při zvěstování řekla Bohu ano. V obou čteních hledá Bůh člověka. V prvním případě přichází k Adamovi s otázkou: »Kde jsi?« (Gn 3,9), a on odpovídá »Skryl jsem se« (v.10). V druhém případě přichází k Marii, která je bez hříchu a odpovídá: »Jsem služebnice Páně« (Lk 1,38). Odpověď tady jsem je opakem oné skryl jsem se. Tady jsem, Bohu otevírá, zatímto hřích uzavírá, izoluje a uvrhuje do samoty se sebou. Bůh využívá lidských pochybení, aby zjevil své milosrdenství Dnes začíná Advent, liturgické období, které nás připravuje na Narození Páně a vybízí nás, abychom pozvedli zrak a otevřeli srdce k přijetí Ježíše. V Adventu nežijeme pouze v očekávání Vánoc. Jsme rovněž vybízeni, abychom očekávali slavný Kristův návrat na konci časů a připravili se svými důslednými a odvážnými rozhodnutími na závěrečné setkání s Ním. Dějiny skončí věčným kralováním Ježíše Krista Slavnost Ježíše Krista Krále, připadající na dnešek, uzavírá liturgický rok a připomíná, že život tvorstva neplyne náhodně, nýbrž směřuje ke konečnému cíli: definitivnímu zjevení Krista, Pána dějin a veškerého tvorstva. Dějiny skončí Jeho věčným kralováním. Dějiny národů i jednotlivců mají účel a cíl: definitivní setkání s Pánem V evangelním úryvku této neděle (srov. Mk 13,24-32) chce Pán poučit svoje učedníky o budoucích událostech. Není to v první řadě promluva o konci světa, ale spíše pozvánka k dobrému prožívání přítomnosti, k bdělosti a připravenosti, až budeme povoláni vydat počet ze svého života. Ježíš si od nás nedal zaplatit za naše vykoupení Dnešní evangelní epizoda (srov. Mk 12,38-44) uzavírá sérii ponaučení, která pronesl Ježíš v jeruzalémském chrámu, a klade důraz na dvě protikladné postavy: učitele Zákona a vdovu. Proč protikladné? Učitel Zákona zastupuje významné, bohaté a vlivné osoby; vdova zastupuje ty poslední, chudé a slabé. Bůh, který je láska, nás stvořil, abychom měli rádi druhé Jádrem evangelia této neděle (srov. Mk 12,28b-34) je přikázání lásky: lásky k Bohu a lásky k bližnímu. Učitel Zákona se ptá Ježíše: »Které přikázání je první ze všech?« (v.28). Narodili jsme se, abychom už nezemřeli, ale těšili se z Božího štěstí Papež František před mariánskou modlitbou na slavnost Všech svatých 1. listopadu, nám. sv. Petra
< předcházející další >
| 
