Svatý otec - podrubrika Angelus
O neslýchané novosti Boha, který obětuje vlastního Syna Tato druhá neděle v mezidobí navazuje na Zjevení a Křest Páně. Evangelium (Jan 1,29-34) totiž ještě jednou mluví o tom, jak se Ježíš ukázal. Poté, co byl pokřtěn v řece Jordánu, byl posvěcen Duchem svatým, který na něj sestoupil, a Otcův hlas jej prohlásil Božím synem (Mt 3,16-17 a par.) Evangelista Jan na rozdíl od třech dalších nepopisuje tuto událost, nýbrž předkládá svědectví Jana Křtitele... Ježíš překlenul propastnou vzdálenost mezi Bohem a člověkem Liturgie nám letos předkládá událost Ježíšova křtu v podání Matoušova evangelia (srov. 2,13-17). Evangelista přináší dialog mezi Ježíšem, který žádá o křest, a Janem Křtitelem, který se brání a podotýká: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“(v. 14). Ježíšovo rozhodnutí překvapuje Jana Křtitele, vždyť Mesiáš nepotřebuje očistu, naopak je to On, kdo očišťuje. Avšak Bůh je Svatý, jeho cesty nejsou našimi cestami a Ježíš je Boží cesta, cesta nepředvídatelná. Mějme na paměti, že Bůh je Bohem překvapení. Setkání s Bohem nás nezdržuje, nýbrž osvobozuje Dnes je slavnost Zjevení Páně, připomínající mudrce, jdoucí za hvězdou, kteří přišli do Betléma od východu, aby navštívili novorozeného Mesiáše. Evangelista Matouš na závěr vyprávění poznamenává, že mudrci »ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou« (Mt 2,12). Kristovo evangelium není pohádka, nýbrž zjevení Božího plánu Tuto druhou neděli vánoční nám biblická čtení pomáhají rozšířit obzor, abychom si uvědomili význam Ježíšova narození. Evangelium nám v prologu svatého Jana ukazuje převratnou novost věčného Slova, Božího Syna, který se »stal tělem« (v.14). Nejenom že přišel přebývat mezi lid, ale stal se jedním z lidu, jedním z nás! Po této události ukazuje směr našemu životu už nejenom zákon, instituce, nýbrž Osoba, božská Osoba, Ježíš, který našemu životu dává směr a umožňuje nám ubírat se cestou, po které šel jako první On. Nechme si požehnat od Matky Boží Včera jsme uzavřeli rok 2019 poděkováním Bohu za dar času a za všechna dobrodiní. Dnes začínáme ve stejném postoji vděčnosti a chvály rok 2020. Není samozřejmé, že naše planeta začala další oběh kolem Slunce a že my lidské bytosti na ní nadále žijeme. Není to samozřejmost, ba dokonce vždycky je to „zázrak“ k užasnutí a k poděkování. Svatá Rodina Nazaretská - sborová odpověď na Otcovu vůli Dnes je opravdu krásný den. Je svátek Svaté Rodiny Nazaretské. Označení „svatá“ klade tuto rodinu do rámce svatosti, jež je Božím darem a zároveň svobodným přijetím Božího plánu. Taková byla Nazaretská rodina, projevující naprostou ochotu k Boží vůli. V Ježíši sestoupilo nebe na zem Dnes je svátek svatého Štěpána, prvomučedníka. Mluví o něm kniha Skutků apoštolů (srov. kap. 6-7) a v dnešní liturgii nám je představován v závěrečných chvílích svého života, kdy je zajat a ukamenován (srov. 6, 12; 7,54-60). V radostném ovzduší vánoc by se připomínka prvního křesťana zabitého pro víru mohla jevit jako nemístná. Nicméně, právě z perspektivy víry je dnešní svátek v souladu s opravdovým smyslem Vánoc. Josef plně důvěřuje Marii a svěřuje se Bohu V této čtvrté a poslední adventní neděli nás evangelium přivádí k Narození Páně prostřednictvím zkušenosti svatého Josefa, zdánlivě druhořadé postavy, v jejímž postoji se však skrývá veškerá křesťanská moudrost. I Jan Křtitel musel konvertovat k Ježíši Tuto třetí neděli adventní, zvanou „radostná“, nás liturgie jednak vybízí k radosti a jednak upozorňuje na to, že život obsahuje také chvíle pochybnosti, v nichž je zatěžko věřit. Obojí – radost i pochybnost - jsou zkušenosti, které k našem životu patří. Maria – celá svatá, bez nejmenšího stínu samolibosti Dnešní slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu spadá do adventu, doby očekávání: Bůh splní, co přislíbil. Dnešní slavnost nám však oznamuje, že něco se již naplnilo, a to v osobě a životě Panny Marie. Rozjímáme dnes o počátku této plnosti, jež nastal ještě před narozením Matky Páně. < předcházející další >
| 
