Svatý otec - podrubrika Generální audience
Křest jako síla k překonání zla Pokračujeme v našich úvahách o křtu, a to stále ve světle Božího slova. Evangelium totiž osvěcuje kandidáty na křest a vzbuzuje v nich přilnutí k víře: „Vždyť křest je zcela zvláštním způsobem „svátostí víry“, protože je svátostným vstupem do života víry“ (Katechismus katolické církve, 1236). Křest - znamení křesťanské víry Pokračujeme v této velikonoční době katechezemi o křtu. Význam křtu jasně vysvítá z jeho slavení, ke kterému proto obrátíme svoji pozornost. Když uvažujeme o textech a slovech liturgie, můžeme nahlédnout milost i závazek této svátosti, kterou je třeba objevovat vždy znovu. Připomíná nám to kropení svěcenou vodou, které se koná při obnově křestního vyznání na Velikonoční vigilii, popřípadě na začátku nedělní mše. Křest – základ křesťanského života Padesátidenní velikonoční doba je časem vhodným pro reflexi nad křesťanským životem, který má původ v samotném Kristu. Jsme totiž křesťany do té míry, v níž dovolujeme Ježíši Kristu, aby v nás žil. Odkud tedy začít, abychom toto vědomí oživili, ne-li od počátku, kterým je svátost, jež v nás zažehla křesťanský život? A tou je křest. Závěrečné obřady mše Touto katechezí uzavíráme cyklus věnovaný mši, která je vlastně památkou, nikoli pouhou vzpomínkou, ožívá v ní znovu Ježíšovo Umučení a Vzkříšení. Posledně jsme se došli k přijímání a modlitbě po přijímání. Potom následuje kněžské požehnání a propuštění lidu (srov. Všeobecné pokyny k Římskému misálu, 90), kterým se mše končí. Stejně jako se začala znamením kříže ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, tak je mše, tedy liturgický úkon ve jménu Trojice také zpečetěn. Velikonoční třídení Dnes bych se chtěl věnovat rozjímání o Velikonočním třídení, které začíná zítra, abychom trochu prohloubili chápání toho, co tyto nejdůležitější dny liturgického roku představují pro nás věřící. Slavení eucharistie - přijímání Slavení mše, jejíž různé momenty procházíme, se podřizuje přijímání, tedy spojení s Ježíšem. Je to svátostné přijímání, nikoli duchovní, které můžeš uskutečnit doma, když vyslovíš: „Ježíši, chtěl bych tě duchovně přijmout“. Svátostně naopak přijímáme Kristovo tělo a krev. Slavení eucharistie - Otčenáš a lámání chleba Pokračujeme katechezí o mši svaté. Při Poslední večeři, jak víme, vzal Ježíš chléb a kalich vína, vzdal díky Bohu a »lámal chléb«. Tomuto úkonu odpovídá v mešní eucharistické bohoslužbě lámání chleba, jemuž předchází modlitba, které nás naučil Pán, to jest Otče náš. Slavení eucharistie – eucharistická modlitba Pokračujeme v katechezích o mši svaté a v té dnešní se zaměříme na eucharistickou modlitbu. Poté, co se uzavře příprava chleba a vína, začíná eucharistická modlitba, která je pro slavení mše určující a tvoří její ústřední moment, směřující ke svatému přijímání. Odpovídá tomu, co sám Ježíš učinil při Poslední večeři u stolu s apoštoly, když “vzdal díky” nejprve nad chlebem a poté nad kalichem vína. Jeho díkůvzdání ožívá v každé naší eucharistii a připojuje se k jeho spásonosné oběti. Slavení eucharistie – příprava darů Pokračujeme v katechezi o mši svaté. Po bohoslužbě slova, které jsem se věnoval v minulých katechezích, následuje další konstitutivní součást mše, kterou je eucharistická liturgie. V ní církev posvátnými znameními zpřítomňuje Oběť nové smlouvy zpečetěné Ježíšem na oltáři kříže (srov. Sacrosantum concilium, 47). Prvním oltářem byl totiž kříž, a když přistupujeme k oltáři sloužit mši, pamatujeme na oltář kříže, kde byla přinesena první oběť. Bohoslužba slova – vyznání víry a přímluvy Budeme pokračovat s katechezí o mši. Naslouchání biblickým čtením, které se prodlužuje v homilii, reaguje na právo Božího lidu „v hojnosti dostávat z duchovního pokladu Božího slova“ (Úvod k mešnímu lekcionáři,45). Každý z nás, když jde na mši, má právo hojně obdržet dobře přečtené a dobře pronášené Boží slovo, které je pak správně vyloženo v kázání. Je to právo! < předcházející další >
| 
