Quito.
1. Úterní setkání papeže s akademickou obcí a světem školství v Quito.
2. Promluva papeže k občanské společnosti.
3. Středeční setkání s kněžími, seminaristy a řeholníky.
Poslední den svojí návštěvy v Ekvádoru věnoval papež František setkání s obyvateli domova důchodců, o které se starají Misionářky lásky na předměstí Quita, a svůj pobyt v této zemi zakončil setkáním s kněžími, seminaristy a zasvěcenými osobami v národní mariánské svatyni El Quinche. Nejprve se však vrátíme k úternímu odpolednímu programu Petrova nástupce, který navštívil Ekvádorskou katolickou univerzitu a setkal se reprezentanty občanské společnosti.
ad 1. Katolická univerzita Ekvádoru byla založena roku 1946 a svěřena Tovaryšstvu Ježíšovu. Studuje zde na 14 fakultách 30 tisíc studentů. Papež František se na prostranství před hlavní budovou univerzity setkal jednak s akademickou obci, ale také s představiteli ekvádorského světa školství vůbec. Setkání trvalo přibližně hodinu, účastnilo se jej několik tisíc lidí a bylo stejně jako všechna ostatní papežova vystoupení přenášeno ekvádorskou televizí. Papež zde hovořil o účelu vzdělání a výchovy na základě podobenství o rozsévači (Lk 8,4-15). Klíčovými pojmy byla slova „obdělávat-kultivovat“ a „chránit“ z knihy Geneze (2,15). Každé z těchto slov lze chápat pouze ve spojení s tím druhým. Hojně přitom citoval z encykliky Laudato si´ a ukázal, jak se ekologická a sociální dimenze sbíhá v kultuře.
„Já žiji v Římě a v zimě je tam chladno. Stává se, že nedaleko Vatikánu naleznou ráno na ulici mrtvého člověka, který zemřel na podchlazení. Žádné noviny o tom nereferují, žádné zpravodajství to nepodá. Ubožák, který umírá zimou a hladem, dnes není tématem pro zpravodajství. Pokles na hlavních burzách o pár bodů je obrovský světový skandál. A já se ptám: Kde je tvůj bratr? A prosím vás znovu každého, abyste si tuto otázku kladli na této univerzitě, na svojí katolické univerzitě: Kde je tvůj bratr? V tomto univerzitním kontextu by bylo pěkné tázat se po svém vychování ve vztahu k zemi, která křičí k nebi. Naše školy jsou líhní, možností a úrodnou půdou, kterou máme chránit, stimulovat a opatrovat. Úrodnou půdou žíznící po životě.
…
Školské komunity mají vitální roli, jsou podstatné při vytváření občanství a kultury. A le pozor: nestačí realitu analyzovat a popisovat, je zapotřebí uvádět do života oblasti a místa pravého a vlastního bádání, diskuse, které rodí alternativy existujících problémů, a to zvláště dnes, kdy je zapotřebí konkrétnosti. Vzhledem ke globalizaci technokratického paradigmatu, který sugeruje, že „každý přírůstek moci prostě znamená pokrok, zvýšení bezpečí, užitku, blahobytu, životního elánu, sebevědomí, jako by realita, dobro a pravda spontánně prýštily ze samotné moci technologie a ekonomie,“ (Laudato si´, 105), je dnes po vás, po mně, po všech žádáno, abychom s naléhavostí začali reflektovat, zkoumat a prodiskutovávat svoji nynější situaci. Jaký typ kultury chceme či požadujeme nejen pro sebe, ale pro svoje děti, pro svoje vnuky. Tuto zemi jsme zdědili, dostali darem. Uděláme dobře zeptáme-li se: jakou ji chceme zanechat? Jaké ukazatele chceme vtisknout této existenci? „S jakým cílem jsme na tomto světě? Proč jsme se narodili? Proč pracujeme a bojujeme?“ (Laudato si´, 160), proč studujeme?
…
Život vás vyzývá, abyste jako univerzita, jako výchovné instituce, jako učitelé a studenti odpověděli na tyto dvě otázky: Proč potřebujeme tuto zemi? Kde je tvůj bratr?“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy na Katolické univerzitě Ekvádoru je ZDE
ad 2. Kostel sv. Františka spolu s přilehlým klášterem v historickém jádru Quita hostil v úterý v šest hodin večer – tedy o půlnoci našeho času – setkání Petrova nástupce s ekvádorskou občanskou společností. Františkánský architektonický komplex je vůbec největším v latinskoamerických městských jádrech, a proto se mu právem přezdívá „Escorial Nového světa“. Uchovává mnohá umělecká díla koloniálního stylu. Papež z tohoto místa zopakoval jedno z tradičních učení sociální nauky církve: osobní vlastnictví není absolutním právem.
“To, čím jsme a co máme, nám bylo darováno, abychom tím sloužili druhým. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte. Naší úlohou je vydávat plody v dobrých skutcích. Dobra jsou určena všem, a přestože někdo staví své vlastnictví na odiv, což je přípustné, je také jeho legitimní majetek neustále zatížen sociální hypotékou. Ekonomické pojetí spravedlnosti založené na principu koupě a prodeje, tak překonáme sociálním pojetím hájícím základní právo jedince na důstojný život.“
František ekvádorské společnosti, prožívající napětí v důsledku sociálních reforem, navrhl konkrétní, rodinný vzor. Jak řekl, „rodina je domovem pro všechny a nikoho nevylučuje. Pokud někdo v rodině prochází obtížemi, které si mohl zavinit sám, ostatní mu přicházejí na pomoc.
Nemělo by to tak být rovněž ve společnosti?“, ptal se papež.
„Kdybychom tak mohli pohlédnout na svého politického odpůrce nebo souseda stejnýma očima, jakýma se díváme na děti, manželky a manžele, otce a matky! Milujeme svou společnost? Milujeme svou zemi, společenství, které se snažíme budovat? Milujeme ji pouze v pojmech diskutovaných ve světě idejí? Svatý Ignác – promiňte mi tuto reklamu – ve svých Duchovních cvičeních říká, že láska se projevuje více skutky než slovy. Milujme tedy společnost spíše skutky, než slovy! V každém člověku a konkrétnosti sdíleného života. Láska vždy tíhne ke komunikaci, nikdy k izolaci.“
Svatý otec poukázal na rodinné hodnoty lásky, bratrství, obětavosti a vzájemné úcty, které se stávají základními společenskými hodnotami nezištnosti, solidarity a subsidiarity.
„Z bratrství žitého v rodině se rodí společenská solidarita, která nespočívá jenom v almužně, nýbrž v zodpovědnosti jedněch za druhé. Pokud v druhém člověku spatřujeme bratra, nemůžeme nikoho vyřazovat ani vydělovat. Ekvádor jako mnohé jiné latinskoamerické země dnes zakouší hluboké společenské a kulturní změny a čelí novým výzvám, které vyžadují účast všech zainteresovaných subjektů.“
A konečně, dodal římský biskup, se úcta k druhým lidem, které se učíme v rodině, tlumočí do sociální oblasti jako subsidiarita.
„Pokud přijmeme, že naše volba není nezbytně ta jediná oprávněná, budeme se zdravě cvičit v pokoře. Když uznáme to, co je v druhých dobré, včetně jejich nedostatků, odhalíme bohatství, jakým se vyznačuje různost, a hodnotu komplementárnosti. Lidé a skupiny mají právo na to, aby se ubírali svou cestou, byť je to někdy zavádí k omylům. Občanská společnost je za respektování svobody povolána k tomu, aby podporovala každého člověka a sociálního činitele natolik, aby mohli dostát své vlastní úloze a ve své osobitosti přispět ke společnému dobru. Dialog je nutný a zásadní k tomu, abychom dospěli k pravdě, kterou nelze vnucovat, nýbrž ji hledat v upřímnosti a kritickém duchu.“
Lidé se mne často ptají, doplnil papež na závěr, proč tak často mluvím o sociálních tématech, potřebných a vyloučených lidech. Jednoduše proto, že taková je realita, a odpověď na tuto realitu je středem evangelia – 25 kapitola z Matouše, loučil se František s ekvádorskými podnikateli a občanskými sdruženími.
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy k občanské společnosti je ZDE
Poslední zastávkou úterního programu se stala soukromá návštěva mateřského kostela ekvádorských jezuitů, ve kterém odpočívají ostatky sv. Marianny od Ježíše, barokní mystičky, asketky a františkánské terciářky, patronky země. Papež se v soukromí pomodlil před zázračnou sochou Panny Marie Bolestné, kterou Jan Pavel II. prohlásil patronkou výchovy a ekvádorské mládeže.
Středeční dopoledne Petrův nástupce strávil ještě v Ekvádoru. Po ranní soukromé eucharistii na apoštolské nunciatuře odjel do domova pro seniory, který na předměstí Quita provozují Misionářky lásky Matky Terezy. Papež pozdravil desetičlennou řeholní komunitu a necelou stovku obyvatel domova.
ad 3. Návštěvou mariánské národní svatyně El Quinche a setkáním s kněžími, seminaristy, řeholníky a řeholnicemi na prostranství před bazilikou zakončil papež svůj pobyt v Ekvádoru. Za zmínku stojí, že v tomto patnáctimilionovém národě je katolíků 87%. Kněží jak diecézních, tak řeholních je dohromady 2 198, což asi jen o 200 víc než jich má Česká republika. Z hlediska těchto počtů lze proto hovořit o zjevném pastoračním luxusu v našich zemích, kde na jednoho kněze připadá 1700 katolíků, zatímco v Ekvádoru 6 300. Petrova nástupce vřele přivítali kněží, řeholníci a seminaristé a v početním poměru 2:1 samozřejmě také řeholní sestry. František jako obvykle při těchto příležitostech mluvil rovnou od srdce a stejně tak byl temperamentem zdejších kněží a řeholnic také přijat.
PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže ke kněžím a řeholníkům je ZDE
Národní mariánské poutní místo El Quinche leží zhruba dvacet kilometrů od letiště, kde se papež krátce před polednem rozloučil s Ekvádorem a nasedl do speciálně upraveného letounu bolívijských aerolinek, který byl zevně i uvnitř vymalován motivy prehistorické kultury tiahuanaco. Oficiální uvítání na letišti hlavního bolívijského hlavního města La Paz se konalo po tříhodinovém letu, ve čtyři hodiny odpoledne místního času, zatímco v České republice bylo deset hodin v noci.
Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii
(RaVat)