Publicistika
Ikona Narození Páně
Jaromír Zádrapa Svatý Maxim vyznavač píše, že vtělený Kristus je ohniskem, ve kterém se sbíhají všechny linie vesmíru. Z tohoto důvodu nejstarší obrazy Narození Páně kladly Ježíšovu kolébku uprostřed obrazu, ale již od 6. století postupně docházelo ke změně kompozice. Ikona se postupně stává ikonou Mariánskou. I když hlavní místo zaujímá Matka Boží, teologický obsah obrazu se postupně rozšiřuje až ke stručnému shrnutí historie spásy člověka. Ikona Andreje Rubleva Narození Páně soustřeďuje několik scén, které se pokusíme vysvětlit.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky  Uchováme si lidskou tvář v době sociální nákazy?
Pavel Ambros Čas nám rychle přetéká přes prsty. „Dnes neprožíváme epochu změn, nýbrž změnu epochy.“[1] Život na sociálních sítích je jedním ze čtyř základních prvků této změny epochy spolu se změnami klimaticko-energetickými, novým hospodářským, vojenským a velmocenským postavením Číny v globálním světě a migrací za vidinou snesitelnějšího života nebo lepším životním prostředí, popřípadě uprchlictví dané válkami či pohromami. V čem spočívá tato změna, která probíhá před našima očima? Ve dvou podstatných bodech.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět" Jesle a kříž, který se zachvěl
Miloš Doležal K tomu nejcennějšímu, co náleží do obrazu českého adventu a Vánoc, patří hudba českých mistrů, zimní motivy grafik a básní Bohuslava Reynka a idylické venkovské zasněžené scenérie obrazů Josefa Lady. Na nich ještě existuje lidská pospolitost a krajině dominuje kostel. Mnohé se od těch dob změnilo a v nižších středoevropských končinách postrádáme už i sníh. Existuje však v našich novodobých dějinách jedna adventní událost, která se do duše národa vepsala velice expresivně, podivuhodně a tajemně. Událost, která je neodmyslitelně spojená s místem i dějinnou chvílí a současně vystupuje nad horizont, jako něco mimořádného a symbolického. Jako kdyby ona událost v našem vyhlížení příchodu Pána odkryla ještě další rozměr adventu.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět" Církev a svět
Tomáš Roule Název této rubriky mně zve k zamyšlení. Je církev a svět něco, co je možno vůbec myslet dohromady? Napadají mne slova modlitby k andělu strážnému, kterou se často modlím: „tělo, svět, ďábla přemáhám“. Není tedy církev a svět něco jako oheň a voda? Ale hned mne napadají slova evangelia, kde Pán Ježíš říká Nikodémovi: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16). Tak co z toho platí? K naší křesťanské víře patří paradoxy a toto je jeden z nich. Platí totiž obojí. Mezi oběma póly vzniká samozřejmě napětí, vzdálenost. A křesťané jsou ti, kteří toto napětí mají ustát a tuto vzdálenost mají překonávat.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět" Zairský ritus jako slibná cesta k amazonskému obřadu
Papež František Předmluva ke knize “Papež František a římský misál pro zairské diecéze” s podtitulem “Obřad slibný pro jiné kultury” (Papa Francesco e il «Messale Romano per le Diocesi dello Zaire» Un rito promettente per altre culture, LEV 2020)
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky Proměnit svět
Papež František Text papeže Františka vydaný poprvé ve svazku „Nebe na zemi. Milovat a sloužit, aby svět byl proměněn“ (Il cielo sulla terra. Amare e servire per trasformare il mondo. LEV 2020)
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky Křesťané byli vždy menšinou v konfliktu se společností
Česká sekce RV Společnost nikdy nemůže být plně křesťanská, neboť křesťané sami nejsou plně křesťanští. Není tomu však tak, že by křesťané ze západu mizeli. Vždycky byli menšinou v konfliktu se svým okolím, to platí o minulosti stejně jako o přítomnosti – říká francouzský filosof a letošní laureát Ratzingerovy ceny Jean-Luc Marion. Zamýšlí se také nad bizarností současné situace, v níž se - jak říká - exportují nemocniční problémy do veřejného prostoru a lidem se tvrdí, že jsou podezřelí.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky (Mediální) komunikace jako základní forma solidarity
P. Giulio Albanese Komentář italského misionáře a novináře pro deník Ossservatore Romano
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky O pokroku a krátkozrakosti
Johana Bronková Říká se, že vyspělost civilizace lze posoudit podle toho, jak se chová ke svým nejkřehčím a nejslabším členům. A mohlo by se tedy dokonce zdát, že dnešní prazvláštní historický moment, kdy se celá společnost podřizuje drakonickým opatřením ve jménu ochrany několika ohrožených procent obyvatelstva, je jakousi zkouškou dospělosti. Jak už to ale bývá, stačí jen malé odhlédnutí od omletých sloganů k realitě, a objeví se zcela jiný obraz.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky Úvod do sociální poezie…
Fabrice Hadjadj Hudební interpretační klíč k encyklice Fratelli tutti
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky < novější starší >
|
